Jak jim skončily klidné dny

To bylo tak. Když si mě přivezli a dobrovolně se nechali podrobit, tak jsem byla malé koťátko, kotítko, koťátečko neboli kůtě, jak říkával pan Karel Čapek. Nevím sice, kdo to byl, ale podle toho, že měl kočky rád, tak to musel být hodný dvounožec. No a teď už jsem velké kotě! Nedávno s notnými povzdechy mě DNŽ vzala do náruče a stoupla si na čtvercovou skleněnou podložku a upřeně hleděla na ni dolů. Já jsem pochopitelně také koukala dolů a moje maminka Ruda se mohla umlátit smíchy, jak obě dvě vrháme pohled na stejné místo. No, bylo zjištěno, že mám 2,4 kg! Načež DNŽ upadla do deprese. Nejsem si úplně jistá, ale domnívám se, že z MÉ váhy to nebylo...

No, a jelikož jsem již velké kotě, také měním svou specializaci a neustále se zdokonaluji. Nyní zrovna pracuji na skocích do výšky a operuji mimo podlahu. Na stůl v kuchyni ještě nevyskočím, ale dostanu se tam přes povystrčené židle, celé to prolustruji a pak pokračuji dále ve výpadech. Mou oblíbenou adrenalinovou (pro DNŽ) zábavou se stal skok z opěradla židle na sušák. Pak balancuji na tenkých drátech a zkoumám prádlo, které zde visí, k velké radosti DNŽ. Nicméně do teď byla jakž takž v klidu, protože si říkala, že dál nevyskočím. Jo, byla v klidu do té doby, než jsem na ni vítězně mňoukla z linky a pak i ze sporáku. No nevím, co to do ní vjelo, ale vyloženě rozčileně mě sundává a odnáší. To má kočka za to, že snaží o lepší sportovní výkony. Mou vytouženou metou je lednička, jež je vyšší než dvounožec. A jak říká moje maminka Ruda, „to pude“.

Jo, a mám další přezdívku. Zjistili, že mi chutná tuňáková kapsička. Fakt je skvělá, velké kousky masíčka, žádné prefabrikáty, můžu se po ní utlouct. Ovšem má to vedlejší efekt, strašně mi pak smrdí z tlamičky, když se snažím své služebnictvo ožižlávat. No, a když se způsobně umyju po jídle, tak jim to taky není recht, neboť smrdím tím pádem tuňákem chvíli celá. Tak říkají, že mají Tuňákové kotě!

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama