Děkuji všem kočkám a kočičákům, kteří mi napsali, za pochopení a rady. Chci jim říct, že si dávám velký pozor, abych to lumpačení nepřehnala. Moc dobře si totiž pamatuji dobu, kdy jsem byla bez domova, nikdo mne nepohladil, nedal mi napapat a nechránil mne před ošklivým počasím a jiným nebezpečím. My, kočky, které jsme tohle poznaly, si dáváme velký pozor, abychom o teploučký a bezpečný domov nepřišly, i když já si myslím, že mne by panička už pryč nedala, ani kdybych rozbila cokoliv. Nedávno se mi totiž při děsně zajímavé hře podařilo rozbít porcelánový popelník a panička sice řvala (no je to lvice) a vyhrožovala, co vše mi udělá, ale znáte to, když jsem se přikrčila k zemi a zvedla hlavičku s těma našima krásnýma kočičíma očíčkama, tak roztála jak sněhulák při 30 stupních tepla. A to jsem ještě nenasadila naši nejsilnější zbraň, to je otírání se o nohy a něžňoučké pomňoukávání kombinované s prosebným vztahováním tlapiček. V takovém případě se mi panička omlouvá, že mě vyděsila a ujišťuje mne, že mne nikdy v životě nikomu nedá. No, to bych také prosila. Nejsem žádný putovní pohár!
Takže s převýchovou své paničky pokračuji celkem úspěšně! Sněhurka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?