Pohodička

Když někdy panička potřebuje s něčím pomoct a nepočká to do víkendu, zavolá Martinovi a pokud to jen trochu jde, ten přijede! Je výhoda, že pracuje téměř na půl cestě mezi Prahou, kde bydlí a kde žila i panička, a vesničkou, do které se přestěhovala na důchod!

Takže Martin přijede, udělá co je potřeba, přespí tady a druhý den jede do práce odtud! No a o to přespání se právě jedná!!!

Protože chápu, že je to pro něj přece jen komplikace, odměňuji ho tím, že spím u něj v jejich (kluků) pokoji. Většinou si mě tam Martin sám odnese, což, jak jsem psala, nemám moc ráda, ale vzhledem k tomu, že je paniččino (kromě mně) jediné děťátko a já jsem mu vděčná za rozhodnutí, že mi bude platit veterináře a tudíž hlavně díky jeho přímluvě mám tento svůj domov, dovoluji mu i to, že mě bere do náruče! Sice stále nervozně trhám kožíškem, ale strpím to!

Panička na to nevěřícně zírá, ale kupodivu si odpouští jakýkoliv komentář!?

No tak se věnuji půlku noci Martinovi a další část si vynutím puštění do obýváku tím, že se po něm (Martinovi) projdu, vzbudím ho a VÝZNAMNĚ se postavím ke dveřím!

A potom už jen počkám, až panička půjde na toaletu - to víte, je to přece jen už postarší dorostenka, takže musí v noci vstávat, a já na zbytek noci nakráčím k ní a to je právě ta pohodička - spokojeni jsou oba, oba mě hladí a hýčkají, oba mi říkají, jaká jsem krásná, hodná a šikovná kočička a všichni jsme šťastni a spokojení: prostě- pohodička!

Tak přemýšlím o tom, že to tak asi zavedu i o víkendech, když jsou tu i dvojčata!
Jenže s tím je problém, protože oni chtějí, abych u nich byla celou noc! Já to chápu. Nyní, když se ochladilo, můj kožíšek je k nezaplacení a ta dvě naše holátka se perou o to, koho budu hřát dřív a déle!

Prostě, moje rodina mi dává zabrat. Někdy nevím, jak se rozhodnout a asi jsem měla místo té architektury vystudovat diplomacii!

Panička říká, že to vše ještě mohu stihnout, a tak až se rozhodnu, dám vám vědět!

Sněhurka

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama