Jak to u nás probíhá dál...

Mňouk vespolek,
tak jsem došel přesvědčení, že se s vámi podělím o to, jak to u  nás teď „funguje“. No, vypadalo to lépe, než jak to teď probíhá. Jasně, dvounožka nečekala, že to bude bezproblémové, ale stejně…
Jak jsem psal, seznámení proběhlo poměrně dobře. Naše soužití bych mohl rozdělit na dva různé typy, rozdílné asi jako den a noc. Když se „potkáme“ s novými kámoši, čuchneme si čumáčky, dokážeme kousek od sebe ležet a jeden druhého si nevšímat. Kulička s Méďou si spolu hrají, já na ně obvykle odněkud koukám. To je ta světlá varianta naší koexistence. Problém nastává, když si chci taky hrát. Oba se mě bojí. Asi jsem na ně hr, nebo surový, nebo nevím. Dorážím, poskakuju okolo, tlapičkou pošťuchuju… ani jednomu se to nelíbí, začnou zdrhat, prskají, řvou, jako když je na nože bere, vrčí… někam si zalezou. Tím ta „hra“ končí. Občas se ještě stihneme servat, až chlupy lítají. Fakt se mě bojí, není to hra. Lehají si na bok, ouška stažená dozadu… no prostě to není žádná legrace. Jasně, jsme spolu teprve 2 týdny, ale tak nějak mám pocit, že místo toho, aby se to trochu lepšilo, že se to zhoršuje.
Takže představa mojí dvounožky, že jí přestanu lovit, když budu mít vyžití s kočičáky, tak nějak nefunguje. Včera jsem jí zase pěkně zřídil. Ráno malou dvounožku, večer velkou dvounožku. Šrámů jsem jim nadělil dost…
Pár dní jsem teď trochu klempíroval se žaludkem. Nejdřív to dvounožka přičítala psychice, ale když to bylo už čtvrtý den a přestal jsem jíst, vzala mě k trapičce v bílém plášti. Teplotu jsem neměl, dostal jsem injekci a nějaké prášky. Prášky mi balí do šunky, mám vždycky strach, aby mi Kulina s Méďou tu šunčičku nesnědli, tak to hltám i s práškem (no, je to podfuk, ale co bych pro šunku neudělal, no né?)
A ta injekce, to vám řeknu, to byl masakr. Takhle jsem ještě nikdy nevyváděl. Skoro to vypadalo, že dvounožku rozsápu, jak jsem byl nepříčetnej. Ale měla rukavice, preventivně, tak jsem mohl kousat o 106. Nakonec přežila i ordinace, i když měla na mále.
Ale od včera je mi už skoro úplně dobře. A proto asi zase začínám mít moc energie, tak proto jsem zase začal dvounožky lovit.
Ale 1 pozitivní věc se povedla – Méďa už nechodí čůrat do postele! Peřinu dvounožka vyhodila, pak byl 3 dny klid a pak to udělal jen jednou. Snad už to bude v pohodě, to se mi totiž ani trochu nelíbilo.
Dám vám sem jednu z mála fotek (asi jedinou), kde jsme všichni 3 najednou. Dvounožka tomu říká "trikolora při krmení dravé zvěře".
Tak já Vám zase za pár dní škrábnu, jak se to u nás vyvíjí.
Váš Snížek

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama