Náš Otesánek

Náš Ríša vám už o sobě něco psal, ale vůbec se nepochlubil, jaký je žrout. Je to žravec první třídy. Co žravec, je to přímo pažravec! Je dokonce tak žravý, že se sápe i po zrní naší veverky.

Panička mu musí vždycky dávat misku s kapsičkou jako prvnímu, protože jinak jde po našem jídle. Drzoun jeden drzý. A páníčci jsou z něho nešťastní, protože už nevědí, jak ho mají odnaučit, aby jim nelezl do talíře na stole. Pořád ho odhánějí, páníček na něho dokonce fouká, což malinko pomůže, ale za chvilku ho tam mají zas. Ríša nechápe, že oni nechápou, že to jídlo prostě chce. Já se Sissinkou to nechápeme taky, neboť jsme od malička velmi způsobné kočičky a nikdy jsme lidské jídlo nepochtívaly.

Klidně skáče i na kuchyňskou linku a vůbec mu nevadí, že to má zakázané. Několikrát denně se ozve paniččino rozčilené „A jeď“ - to znamená, že tam zase je a že má mazat pryč. Takže maže. Ale zas a znova to pořád dokola zkouší. Panička už dokonce musela koupit poklop na talíř, protože jakmile se otočí, má místo rohlíku se šunkou jenom rohlík. Anebo místo masa a brambor na oběd jenom brambory. Musí taky dávat pozor, aby nenechala nic nepřikrytého na sporáku a ani ve dřezu. Dokonce ani v sítku v odtoku nesmějí zůstat žádné zbytky, protože Richard požere i to. Přitom je to pořád takový huběňour. Panička si bláhově myslí, že až Ríša po kastraci ztloustne, že se tam už třeba nedostane. Já totiž už takhle vysoko nevyskočím. Ale jak znám Ríšu, ten si vždycky poradí :-)

Cassandra

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama