O tom, jak jsem jela poprvé na prázdniny :-)

Už dlouho jsem cítila, že moji dvounožci něco chystají. Pořád si něco špitali a mluvili o tom, jak to tam beze mě asi vydrží.
Nastal den D a to byla spoušť, moje dvounožka pořád něco balila a můj dvounožec to odnášel do té obludy na kolech, co tomu svítí vpředu dvě velké oči (bojím bojím). Nakonec začali balit i můj záchůdek a krmení a hračky a já se vážně začala bát, kam se poděju. Nakonec mi z pelíšku zase udělali přepravku a jela jsem v té obludě a to se mi teda vůbec nezamlouvalo, a tak jsem plakala napřed teňounce, až jsem nakonec řvala jak tygr. Když jsme přijeli na místo, poznala jsem, že jsme u člověčí babičky a dědečka a kočky, jak já si oddychla. Začala jsem lítat po bytě a radostí shazovat květináče. Pak se se mnou moji dvounožci rozloučili a jeli na dovolenou, prý do Jeseníků a prý je to moc daleko, a tak jsem zůstala na prázdninách.
A člověčí babička s člověčím dědou mě teda móóóc rozmazlovali, a když si zase moji dvounožci pro mě přijeli, dělala jsem jakože uraženou, že jsem je tak dlouho neviděla, ale pak jsem je pohladila pacinkou a jelo se domů a to jsem byla nejšťastnější kočičí holčička na světě, že už jsem zase u mých dvounožců.