Zima.

Tak máme konečně zimu: kalendářně sice ještě ne, ale skutečně ano! U nás již čtyři dny po sobě sněžilo, tudíž odmítám vycházet ven, protože jsem opět zkusila pacinkou jestli ten sníh je stále takový, jak si jej pamatuji a zjistila jsem, že se nezlepšil! Pořád je mokrý a studí!
Když je náhodou hodně slunečno a sníh do večera roztaje (což se stalo právě nyní) tak je ráno pro změnu jinovatka a když si stoupnete na trávník, tak zřetelně slyšíte, že je zmrzlý a pod tlapkami se láme a praská!
Jako by nestačilo, že je bílo venku, panička se dala do výroby vánočních stromečků z perníku (chaloupku zkusila vloni a moc se jí nepovedla, tak se dala do výroby stromečků, které jí připadají snažší!)
A tudíž je bílo i na kuchyňské lince. Vyfotí aspoň jeden a až přijede Martin, vloží jej sem, aby byla inspirace. Pro většinu z vás a nás kteří to nedovedete a nedovedeme tak precizně jako ZdenČa.
Možná je panička moc domýšlivá, ale zdá se jí, že ten vypadá docela dobře a přitom to není taková složitá práce, jako ta chaloupka.
Ony ty přírodní motivy mají výhodu, že různé nesrovnalosti nevadí, vypadá to přirozeně. Ale křivé stěny domečku, nebo nepravidelné malování - no to nejde!
Ještě že to aspoň nestudí! Jen škoda, že je to sladké, což my micinky neoceníme! Já jsem se snažila paničku přesvědčit, aby je dělala z jatýrek, nebo masíčka, ale to víte, ta moje je na to příliš natvrdlá a pořád je dělá sladké! Sice slibuje, že na Silvestra bude masíček několik druhů, ale znáte to, sliby chyby a nakonec mi předloží zase rybu, nebo nějaký jiný hnus, který mně akorát tak otráví!
Ještě že je v domečku krásně teplo, klid a bezpečí, takže když dostanu kapsičky a občas jatýrka, tak ji nechám ať si vyrábí, co chce, když ovšem nezapomíná hladit mi kožíšek a opěvovat moji krásu a roztomilost!
Ovšem spánek u ní v posteli s ní- to je něco, co jsem úplně zavrhla!
Představte si, že se pořád vrtí, chrápe, smrká, převaluje se a heká. Tak jsem natrvalo zakotvila na židli vedle té postele, jen jsem uražená, že vyprala a uklidila ty její (ode mne ) krásně uválené civilní šaty, co jsem tam měla jako podestýlku a zátaras, aby mi nesvítilo do očíček, když v noci vyráží na toaletu a rozsvítí si na cestu.
Zjistila jsem, že ještě není tak docela zkrocená a to jsem si myslela, že jí mám už úplně pod pacinkou!
Prostě- převýchova našich DNŽ je práce na celý kočičí život.
Tak vám všem, přeji štědré a spokojené vánoce, veselého Silvestra a celý příští rok jen plný štěstí!
Sněhurka.