Zase jsem utekl

Já opravdu vím, že se to nemá dělat, ale bylo to tak lákavé, prostě jsem neodolal. Vyskočil jsem oknem (říkají tak těm dvířkám nad velkým pelechem). Nevím, co mně to napadlo, ale prostě jsem se začal bát, no nevím, co to bylo, ale něco mě najednou do domu táhlo, zvláštní energie. Vlezl jsem oknem do místnosti, které říkají sklep a je tam plno černých balónků, které ale špiní kožíšek, tolik věcí!! Zajímavé věci, jako například - tvrdé provázky (asi dráty), skříňky..... Než jsem to všechno stačil prozkoumat, uslyšel jsem známé hlasy. Á jéje, jedna z paniček si to mašírovala přímo ke mně, popadla mě a divně na mě mluvila, asi mě chválila, jinak si to neumím představit. Hned se všichni seběhli - nejspíš kontrolovali moje očíčka, ťapky, nebo jestli jsem to opravdu já. Smáli se a něco o mě říkali (dobře jsem slyšel jak vyslovují mé jméno), jenom ať si nemyslí, že nevím o kom je řeč. To my kočky opravdu vždycky poznáme o kom si dvounožci povídají!!!
Měl jsem zkaženou náladu, bodejď by ne, načapali mě příliš brzy. Mňauky, mňau!!!