Matička stověžatá - jak jsem se ztratil

Loni v létě nás (mou kámošku a mne) pozvala Marketa na navstěvu. Dvounožci mi pořídili prepravku a vyrazili jsme na dalekou cestu do Prahy. Cestu jsem celkem zvládl a u Markéty se mi také moc libilo. Dostal jsem nové škrabadlo, plno hraček a sáček mých nejoblíbenějších pusinek. Když jsem prozkoumával Markétin pokon, našel jsem si bezva schovku. Tolik se mi tam líbilo, že jsem tam usnul a nechtělo se mi vylézt. Dvounožky mne hledaly, volaly, mňoukaly, bušily do piána, ale mně se ze skrýše nechtělo. Když odešly pryč, zase jsem usnul. Prohledaly úplně fšecko, ale mne nenašly. Nevylezl jsem ani kdyz přišel Markétin tata, ani když se vratily dvounožky. Moje kámoška mě dokonce hledala na dvoře, bála se, že jsem vypadl z okna. Také telefonovala mému "tatínkovi". Ten, který pře půlrokem chtěl "kočku jedině vycpanou", řekl kámošce, že se beze mne nemá domů vracet. Kámoška seděla v kuchyni a brečela. Najednou uslyšela smích z Markétina pokoje. To se podařilo Markétě a jejímu tátovi objevit mě. Jediné, kam se totiž dvounožky nepodivaly byl šuplík pod postelí. Byl přecpaný peřinami, tak ani nešel pořádně otevřít. Nakonec to Markéta zkusila.Šuplík vytáhla a když uviděla, jak mžourám do sluncem zalitého pokoje, začali se s tátou hrozně smát. Byl jsem uražen!
Cesta domů byla hrozná. Ve vlaku vedro,v přepravce se mi nelibilo a na klíně také ne. do Prahy už nechci, ale Markétu mám rád.