Jmenuji se Suzi

Ahoj všichni kočičáci,
moje kámoška Nancy do mě tak dlouho hučela, abych vám taky napsala něco o sobě, až jsem si počkala, až usne, abych mohla v klidu psát. Víte, ona je Nancy značková kočka (naši to říkají), ale chová se jako parková... chichi!! Je to střelenka střelená a divoká. Já už jsem velká kočka (už je mi skoro 1,5 roku) a vím, jak se chovat, ale ona ne :-). Jen považte: když nás mami vezme na procházku po chodbě domu, já jdu vždycky opatrně a pomalu očuchávám terén. A ten divoch Nancy? Vyřítí se ven jako z praku a mami jí pak musí hledat... Nedávno takhle utekla Jítě (to je naše dvounohá kámoška) a ta ji našla, jak sedí o patro níž na cizím botníku - zkrátka cvok - tedy ta naše Nancy!!
To já jsem jiná ;-) !! Ráda se mazlím a jak si mami někde sedne, hned jí vyskočím na klín a tam je mi dobře. Víte, kočky, jsme s mami velké kamarádky, protože nás spojuje velký smutek. Měla jsem kámošku Elsičku, ale ta nám umřela - už je to víc než půl roku. Dlouho se mi po ní stýskalo a mami brečí ještě teď, když si na Elsičku vzpomene. A tak, když jsem zůstala sama, chodila jsem mami utěšovat každou noc a spinkala jsem s ní, přitisknutá, aby věděla, že tam jsem a že ji mám ráda i za Elsičku.
Teď si chodím k mami lehnout jen k ránu. Trochu jsem se na ni zlobila, že přivezla tu potřeštěnou Nancy, ale mami říkala, že ji přivezla pro mně, aby mi nebylo smutno, když jsem sama doma. No, to mi teda smutno není. S tou praštěnkou je občas docela dobrá zábava, ale musí se toho ještě moc a moc učit!! Představte si, že vůbec neumí skákat po hopíkovi!! Vyskočí jen trochu a ani se packou do hopíka netrefí - no, je to nešika!! A taky ji musím naučit přinést mami tužku nebo provázek, a spoustu dalších kočičích dovedností. Taky lézt po stromě jí vůbec nejde - s tím už se prý pochlubila ve svém deníčku. Zkrátka je to mrně, i když má už 3 kila!!!
Tak se, kočičáci, mějte a až zas Nancy někdy pořádně usne, tak já zas napíšu, jo!!
Zdraví Suzi