Jak dvounožci loví

Tak jsem se dlouho neozvala, já vím. Ale v létě bylo spousta práce na balkoně, nejdřív otestovat pevnost pletiva, pak se tam naučit vyskočit s rozběhem rovnou z kuchyně přes předsíň a dětský pokoj, pak si tam najít místečko s nejlepším výhledem... a pak to sledovat! Všechno, co se venku děje. Takže to určitě chápete, že na nějaké vysedávání u počítače a psaní deníčků nebyl čas.

No a na podzim to nějak rychle uteklo...

Ale teď. Musím vám napsat, jak dvounožci loví, tedy vlastně moc lovit neumí. Včera totiž dvounožec začal čistit domeček těm myším, co jsou v pracovně, říkají jim potkanky, Ema a Vanilka. No a my s Charliem jsme to pečlivě sledovali a čekali, jestli nás třeba někdo nepoprosí o pomoc. Vlastně i Paddy všechno sledoval, jenže on je hrozně zbrklej, pořád běhal a skákal okolo... já to vlastně nechápu, vemte si to, jak se tím unavuje, a když by potom došlo k lovu, byl by už utahanej. Asi to mají pejskové jinak.

Jak asi tušíte, k lovu došlo - jedna myš utekla. Já i Charlie jsme se připravili a čekali na povel. Paddy se snažil, ale nic nechytil - přesně, jak jsem říkala. Byl už vyčerpanej a neměl potřebnej postřeh, protože taková myš je docela rychlá.

Dvounožec nás tam ale asi nechtěl, ani jen na dohlížení nad situací, tak jsme nejdřív já a Paddy (já bez protestů) a potom i Charlie šli jen poslouchat za dveře. V pokoji to štrachalo, někdo něco odsunoval, pak hvízdala myš, pak se dvounožci radili mezi sebou, pak zase hvízd... no, prostě až za hrozně dlouho tu myš měli...

Kdyby ale někdo řekl nám! To by bylo raz dva. Připlížit se, potichoučku... a pak tlap! A hotovo! Jenže... vysvětlujte to někomu. Tak snad příště. Myši jsou zatím bezpečně pod zámkem. My s Charliem dál trénujeme! :o)