Co je u nás nového

Teď je chvilka klidu, protože jsem uklidil Mufku za křeslo, a tak jsem se rozhodl, že po dlouhé době zase něco natlapkuju do deníčku. Jsem poněkud nevrlý, neboť naši mě už několik dní nechtějí pouštět ven na kontrolu rajónu, prý kvůli tomu, abych se nenakazil od nějakého nemocného ptáčka. Copak o to, já mám ptáčky rád, zvlášť když je můžu honit, ale teď na ně čučím přes okno a nechápu, co to ti naši zase vymysleli. Už jsem vyzkoušel všechno možné - mňančím jak siréna, převracím a roznáším po kuchyni koš (to vždycky zabralo), tatimu jsem vylil pivo a strčil tlapku do kafe, ale nic nefunguje. Jestli to takhle půjde dál, bude za mě tlustý protivný kocour. Doufám, že to tak mami nenechá. Pořád mě sice utěšuje, že doma je mi přece dobře a mluví o nějaké ptačí chřipce, ale jeden se přeci občas potřebuje proběhnout. Mufce, té je to jedno, ta ještě venku nebyla, ale vždycky, když se vrátím, tak si mě důkladně očuchá, a pak mě nechce pustit za mami do postele. Je vůbec v poslední době nějaká oprsklá. Když k nám přišla, byla takové malé černé ustrašené pískle a teď se z ní stává hotová dáma. Zatím ji ještě přeperu, občas jí musím vysvětlit, kdo je v naší domácnosti Pan Kocour, ale jinak jsme celkem sehraná dvojka, co se týká rošťáren. Onehdy jsme rekognoskovali lustr, ale mami nás přistihla, tak z toho nic nebylo.
No, tak to by bylo pro dnešek všechno. Jdu zas mňančet ke dveřím - uvidíme, kdo to dýl vydrží.