Jak jsem objevila půdu

Bydlíme v domku. Máme pokoje, ložnici (tam v noci spíme), chodby, koupelnu, máme ale také sklep, kde je to moc prima, lezou tam totiž pavouci a občas mě tam mami zapomene, když se schovám za bednu, no a já tam potom "ordinuju". V prádelně je veliké okno a je tím oknem vidět do dílny. Jaffa a Hanička tam normálně chodí, občas tam i Jaffa musí spát, když má moc veliké choutky nebo v noci vykřikuje a vyzpěvuje. Ale já tam dlouho nesměla. Prý že jsem ještě malé kotě, že bych se tam umazala, že bych zalezla někam, kde by mě naši nenašli a tak. Ale už se mi to povedlo párkrát proklouznout a prozkoumat to tam. Je tam sklad dřeva, kotelna, kde je prima teplíčko, dokonce jsem jednou mami vyděsila, protože jsem vylezla na tákhle vysokou hromadu dřeva a potom neuměla slézt dolů. Ale co mě strašně zajímalo, byly dřevěné schody, na kterých lehává Jaffa a já ho z prádelny pozoruju. Kam asi vedou? Co tam na jejich konci asi je? A už to vím! Včera jsem totiž proklouzla dveřmi, když mami zametala, a schovala se pod stolem v dílně. A když mami odešla, nastalo to pravé Eldorádo. Vyběhla jsem po těch schodech a tam se přede mnou otevřela velikánská půda. Půda plná kočičích radostí. Trámy, odložený nábytek, narovnané cihly, prostě paráda. A jak tam ty naši dva velcí kočkové často chodí, mají tam nadělané všelijaké mosty z prken, aby lépe překonávali ty vzdušné cesty, dokonce jsem objevila prapodivný pelíšek vystlaný starou záclonou, kde odpočívá naše Hanička. No to je prostě ráj. Všechno jsem tam prozkoumala, do každé škvírky zalezla, všechny pavučiny a prach si nabrala do kožíšku, a když mě potom objevila mami, tak jsem skončila v koupelně. Ale stálo to za to. Už jsem velká holka, už můžu na půdu! Náš domov je moc prima!