Jak mi plynou všední dnové

To je hrůza. Pořád padá to bílé z oblohy. Vypadá to, jako by měly být další Vánoce. Stále sedávám na okně v jižním křídle a venku je pořád bílo. Babička nedávno řekla: „Až sleze sníh“ a moje přitulkyně se ptala, jestli tomu věří. Mám veliké obavy, že už se nikdy nenapasu na čerstvé travičce.
Něco na mě sice leze, ale že by to bylo jaro, tomu moc nevěřím. Cosi mě však láká ven. Když se domňoukám otevření dveří, ťápnu do bílé nadílky a peláším domů. Domove, teplý domove. Já už bych tak moc chtěl jaro!!!! Mňáááůůůů ;)
Maminka (přítulkyně, já se k ní tak rád tulím:)) mi udělala alespoň malý lesík v ložnici. Mám tu 4 květináče s vysokými stromky. Moc rád pod nimi sedám. Ale už bych chtěl také baštit něco zeleného. Pustil jsem se do kytiček (to normálně nedělám) a moje přitulkyně mi to zakázala. Dokonce dvě kytky z našeho pelíšku odnesla. Slíbila, že mi zasadí travičku.
Maminka tady také chodí nějaká neveselá a truchlivá. Nedávno jí požádal brácha, aby se přestala tvářit, jako by celý večer opravovala písemky. Maminku to docela rozveselilo a tak jsme si dali běh. Zase to byla naše známá Rally ostrý skluz. Nevím, jak to ta maminka dělá. Ona zatáčky pěkně vybere. Já obvykle dostanu smyka a tak narážím do zdí a do různých překážek. Maminka se mi chechtá a říká, že budu vypadat jako Ali. Včera mě to pořádně naštvalo a tak jsem se mamince zakousl do nohy. Představte si, co mi provedla! Dvounožka, kterou nade vše miluji, mi klidně rozevřela tlamičku a položila mě na postel. To neměla dělat. Předníma tlapkama jsem jí lapil za předloktí, zakousl jsem se do zápěstí a zadníma jsem započal proces „odkůžování“. Maminka zařvala! Začal boj na život a na smrt. Už už to vypadalo na moje vítězství, ale ouha.
Když začnu těmi drápky moc sekat, tak mi maminka přistrčí svůj xichtík! Tím mě odzbrojí. Nedokážu drápat do obličeje. Tak jsem maminku pustil, olízl jsem jí nos, olízal jsem sebe a šel jsem zkontrolovat, co mám v misce. Představte si, že mi tam dali salát! Mně! Kocouřovi! Copak jsem koza?!! Nakonec jsem si vyřval ty dobré granulky od Olivky.
Nějak si už skoro nevzpomínám, kdy jsem měl naposledy syrové masíčko. Vůbec se mi zdá, že se v této domácnosti změnil jídelníček. Už to není žádné: „Máme maso a zas maso...“ Nemám ani důvod loudit u stolu a dokonce v době oběda nemusím chodit do koupelny.
Ale já si poradím. Naučím se otevírat lednici.