Budíček! (bojový plán útočné invaze)

A je to! Doma už jsem se rozkoukal, všechno jsem si očmuchal a teď je nejvyšší čas dát o sobě taky vědět. To aby páníček s paničkou věděli, že nejsem jen hodná plyšová hračka, ale zcela emancipovaný kocour rošťák.

Pozorováním jsem si mazaně odkoukal denní režim svých dvounožců a pořádně si promyslel, co s tím udělám.
Takže: vstávají o půl šesté, to znamená, že já musím vstát už v pět. Protože půl hodina je příliš málo na další spokojený spánek a dost dlouhá na to, aby to ovlivnilo celý den. Paráda.
A co dál? No jo, panička má moc hezké dlouhé vlasy, husté, voňavé, heboučké. Ideální pelíšek. Můj kočičí rozoumek nemusí ani moc dumat, aby se mi v makovičce vylíhl vychytralý plán. Bojovou akci spustím hned zítra.

"Hodina H, akce Budík!!"
Přesně v 5:00 skáču dolů ze svého pelíšku na šplhadle, odkud si zachovávám dokonalý přehled o všem, co se doma šustne. Potichoučku, polehoučku se proplížím přes pokoj, vyhnu se chřestítkům a rachtátkům, abych nikoho nevzbudil. Tygřím skokem se přesunu na postel a zavrtám se do peřin. Trikem zvaným "Norník" či též "Tunelář" se podél nohou a zad proplížím panince ke krku a pak už jen hurá, hup na vlasy.
Jojo, jak jsem předpokládal, je to príííímovní pelíšek. Snad jen trochu poupravit.
Nejdřív jen zlehka... ano, paničce se jemná masáž hlavy líbí a ještě se neprobudila. Tááák a teď pořádně! Vystrčit drápky a pořádně, pořádně češu. Pelíšek musí být zcela vzdušný a poctivě načechraný, jinak to není ono.
No jejda, panička se otočila a brumlá: "Nech toho, Alberte!" Ale já jsem vytrvalec a pečlivka, znásobuji své úsilí. Pro lepší soustředění lehce ožužlávám panince ucho a předu.
VÍTĚZSTVÍ! Panička nevydržela s nervama a vstává. S bručením odchází do koupelny (tam ji taky musím za chvíli zkontrolovat).
No ale co to má za roští na hlavě?! To neví, jak se udržuje srst? Skandál.

Já, Albert Vítězný, se rozvalím na polštáři, který se nyní stává mým majetkem právem dobyvatele.

Ale počkat! Páníček vedle mě pořád slastně spí. Vůbec se nevzbudil. No to nemůžu takhle nechat. Vzhůru do boje!
...
Já, Albert Dvakrát Vítězný, se protahuji na dvou polštářích, (skoro nikdo nevěří, jak jsme my kočky natahovací), zatímco mí dvounožci se chystají někam pryč. Kořist je má!