Já chudák

Od nedávna mám nového spolubydlícího. Moje mladší panička měla kamarádku a ke všemu to byla její sousedka. No a ta její kamarádka měla taky kočku, a sice Ňufíka. Ňufča to byl chudák, skoro nikdy ho nepouštěli dovnitř, a když už ho pustili, tak jenom výjimečně, a to jenom v zimě. Měl spoustu klíšťáků a blech a dokonce dostal i škrkavky, a tak do něho furt cpali nějaký prášky. No a pak se nedávno odstěhovali a Ňufíka nám nechali na krku. No a pak to začlo. Vždycky pouštěli dovnitř hlavně mě (občas Ňufíka tajně pustili dovnitř, aby venku chudák nemrzl). No ale už tenkrát, kdy si Ňufču přivezli, tak protože jsme oba dva kocouři, tak se začlo značkovat. No a už dlouho to pokračuje a pořád si značíme svoje teritoria.
Teď začínají ňufču brát dovnitř čím dál častěji, ale protože nemůžeme být vevnitř oba, tak když jde dovnitř Ňufík, tak mě vždycky vyhodíjou ven, a to mě pak strašně naštve. A tak se to střídá a Ňufík začíná dostávat i lepší dobroty než já!!! Začíná se i víc značkovat, každej poznačkuje, co se dá třeba já jsem nedávno poznačkoval auto a dveře do garáže a co Ňufík, to nevím. Každopádně Ňufík začíná být doma víc než já.
Doufám, že to časem přejde, ale i když... pochybuju.
Budu s tím muset něco sám udělat.
Ale stejně mají radši mě než jeho...