Zase samy aneb Příště jedu taky

Tak se sešel rok s rokem a naši zase jeli na dovču. Loni jsem byla ještě sama - Nancy jsme ještě neměli a Elzička už byla nějaký čas v kočičím nebíčku. Tehdy jsem se docela nudila a byla jsem ráda, když přišel krmící kamarád a trochu mě pomazlil.
Letos to bylo jiné - už jsme dvě! Ale stejně se mi strááášně stejskalo! Navíc jsme na odjed našich dvounožáků nebyly vůbec připravené. Honza se vrátil z tábora, kde měl na starost bandu člověčích koťat. Jíťa přijela od babičky, kde jsme byly na dovolené předtím také my s Nancy. Mami nás tam ale nenechala. Prý měla o nás strach - teda nevím proč. Aspoň o mě by se bát snad už nemusela, ne! Ale chápu, že Nancy ještě moc nevěří. Je to pořád děsný pometlo! Mami a tati chodili normálně do práce a vypadalo to, že bude pohodička. Ale jednoho dne přišel náš loňský krmicí kamarád (už jsem si ho moc nepamatovala, tak jsem se raději před ním schovala), obcházel mističky s vodou a granulkama, fontánku, záchůdky, do všeho strkal nos a pořád se mami na něco ptal. Druhý den přišel zase jiný člověk a vše se opakovalo. Pak ale odešel a byl zase klid. Další den ale mami vytáhla ze skříně tašku a začala snášet různé věci a dělala hromádky. Já mám tašky moc ráda, a tak jsem do té prázdné hned hupla a udělala si pohodlíčko. Pak chodili i ostatní dvounožci a nosili hromádky. Nakonec mě mami z tašky vytáhla a nacpala tam ty hromádky. Taška byla tak plná, že už jsem se tam VŮBEC nevešla. Byla jsem naštvaná a odešla na balkón, prohnat hmyzáky.
Pak ale tuhle tašku a ještě další tašky narovnali v předsíni, mami nás obě pochovala, pohladila, podrbala pod bradou a nakázala, že máme být hodné. A pak už zarachotil v zámku klíč a byli pryč!!!
Nejdřív nám to nějak nedocházelo a myslely jsme s Nancy, že se zase večer všichni vrátí. Pak ale přišel ten druhý člověk, co byl u nás na prohlídce našich záchůdků apod. a začal všechno znovu kontrolovat. Kočka nikdy neví, co je to za člověka, a tak jsme s Nancy zdrhly a schovaly se na svých místečkách - já na balkón pod kola a Nancy do škvíry mezi křeslo a gauč. Když pak ten člověk přišel i druhý den, pomalu mně to začalo docházet, protože jsem si vzpomněla, jak to bylo loni. A hned se mi začalo stýskat. A tak jsme celých 10 DNÍ byly s Nancy SAMY !!! Každý den sice přišel jeden nebo druhý krmicí kamarád, ale to není ono, jako když mě pohladí mami, nebo když se mnou Honza běhá z pokoje do pokoje a blbnem.
S Nancy to ale bylo docela snesitelný ;-) Lezly jsme všude (i tam, kam normálně nesmíme - ale pššt!), hrály na honěnou, na schovku apod. Občas se nám povedlo něco shodit, občas lítaly chlupy, když jsme se kočkovaly... Zkrátka jsme to přečkaly a naši se vrátili.
Mami šla hned pro váhu a zvážila nás, protože loni jsem po dovče hodně přibrala a byla jsem hodně plnoštíhlá. Letos mě ale pochválila, protože jsem nepřibrala ani deko. Vždyť já se taky snažím - držím taili a necpu se jako někdo... No, buďme konkrétní - Nancy to od mami slízla - přibrala a mami jí už nemůže vážit na kuchyňské váze, protože ta je jen do 5 kg. Nancy je teda pěkná pecka, moc toho nenaběhá, jen se vyvaluje, vystrkuje to svý puntíkatý břicho (to je teda móda, co! - puntíky na břiše, pcha!), ale hlavně se pořád a pořád cpe!!! Jak si někdo z našich sedne s nějakým jídlem, hned je u něj a loudí a loudí, dokud nedostane aspoň čuchnout!! Kolikrát zjistí, že to, co jedí dvounožci, není pro náš kočky žádná dobrota, ale co kdyby... Tak nevím, co z ní bude - obézní líná kočka!!! Ale mami to tak nenechá - doufám - a nasadí jí nějakou tu dietu.
A co se té dovolené týče, tulím se k mami a vrním jí do ouška, že příště už nechci zůstat doma sama s Nancy, ale chci jet s nimi, poznávat svět, užívat si cizokrajných dobrot... No, nevím, jestli to klapne, ale budu celý rok hodná, aby mě vzali s sebou!! Už teď se teším...