První den

Ahoj, jmenuju se Růženka, ale říkají mi "malá"... asi že jsem menší než můj nový bráška Uhlík.
Do svého nového domova jsem přišla ze Slap, od jedné paní, která má mojí kočičí maminku u domečku. Když mě naložili do bedynky, byla jsem strašně vyděšená. Moc moc jsem mňoukala a plakala, kam že mě to vezou. Jeli jsme dlouho, a jak jsme v Praze vystoupili, začala jsem zase plakat. Nelíbilo se mi, jak to se mnou houpe... pak si mě vzala i s bedynkou moje nová maminka a pořád na mě mluvila. Říkala, že mě budou mít moc rádi, že na mě čeká velký bráška Uhlíček a že se nemusím bát. Dala mi do bedýnky svoje tričko, ale já se stejně strašně bála a pořád plakala.
Když jsem konečně mohla z bedýnky ven, zjistila jsem, že jsem v teple, a maminka mě hned pohladila a já se jí nebála a přestala plakat. Začala jsem všechno zkoumat. Ukázali mi záchůdek a mističku s masíčkem. Hned jsme zbaštila všechno, co kdyby... a pak se se otevřely dveře a vyběhnul na mě velikej kocour... áááááááááááááá... naježila jsem se, zasyčela a začala bručet. Pěkně jsem ho vyděsila... cha chá.
Já se nedám. Pak si mě moje nová maminka vzala do náručí a odnesla do pelíšku. Já jsem se tam ale moc bála a tak jsem si raději lehla k ní do postele. Říkala, že mě bude nosit jako šálu, protože jsem se jí omotala okolo krku a hřála.
Celý den jsem byla ve střehu, protože tam pořád kroužil ten kocour a já měla práci s naježováním. Ale večer, když přišel můj nový tatínek, jsem si na chvíli zdřímla.
Byl to moc náročný den.