Kitty jen tak něco neodradí

Dnes měla Kitty první zkoušku postrojku na chození ven. Nejprve jsme si trochu pohráli s myškou na gumičce a pak, když už byla trošku unavená, přinesla jsem jí kšírky. Vysvětlila jsem jí, na co je bude potřebovat, a že až se v nich naučí chodit, bude se moci s Ringem prohánět po lese, lézt na stromy a lovit mouchy a mravence. Asi se jí ta představa moc líbila, protože si obojek nechala klidně nasadit, ani moc neprotestovala, a když bylo vše zapnuto a urovnáno, šla se klidně proběhnout za chrastící kuličkou, kterou předtím zapomněla v předsíni.
Musím přiznat, že jsem skutečně zírala. Jí vůbec nevadilo, že má na sobě nějakou cizí věc, která jí svírá. Běhala, jako kdyby se v tom narodila. Až po chvilce se začala kroutit na koberci sem a tam. Asi si konečně uvědomila, že takhle nechce zůstat napořád a tak jsem jí kšírky jemně sundala. Samozřejmě jsem si s ní přitom povídala a chválila jí, jaká je statečná kočička. Kam se na ní Ringo hrabe.
Po takovém výkonu už si sama přišla do kuchyně, kam jsem jí volala, pro odměnu. Kitty je prostě úžasná.