Jsem zase o něco statečnější

Včera odpoledne, když zachrastily klíče v zámku, jsem se tradičně rozběhl s křikem ke dveřím. Mamka přišla!
Ale co to nevidím, naproti soused měl dveře dokořán. Tak jsem se vydal na průzkum. Jenže ten soused má psa. Velkého psa Maxe. Dříve jsem se k němu přiblížil tak na metr, možná dva. Ale včera! Nabral jsem odvahu a šel blíže. Byl jsem tak blízko, že blíž to už asi nešlo. Mamka s panem sousedem na mě koukali s vytřeštěnýma očima, fakt nechápali. Já takový posera! Bývávalo, panáčci! Pak mi Max olízl hlavu, no nic moc. Myslel jsem, že mi chce moji krásnou modrookou hlavičku ukousnout, tak jsem byl v pohotovosti... Naštěstí se nic nestalo. Pak jsem si šel prohlédnout jeho misky, co tam má za ňamky, řeknu vám, ten má ale velké misky! Tak jsem to trochu očuchal a radši se zase vrátil domů. Musím se ale pochválit, protože už nejsem takový srágora jako dříve!