Byli jsme u veterináře...

Tak si představte, že mě zase vzali k veterináři. A podruhý za měsíc! Nerada cestuju kamkoli, a už vůbec ne v přepravce. Páníčkové to ale vědí, po tom, co jsem naposledy důkladně znečistila přepravku, tak mě vzali na kšíry a vodítko. Sárinka jela v přepravce. Tý je to jedno.

Tak jsme vyrazili autem. Páníček jel trošku divoce, ale mě to až tak nevadilo, věděla jsem, že je u mě panička a slyšela jsem mňoukat Sárinku, tak jsme to zvládli. U veterináře jsem dostala injekci. Dalo se to vydržet. Pak mi chtěli dát další, to už se mi nelíbilo. Byla to ale chvilička a mohla jsem z toho studeného stolu dolů. Procházím se po ordinaci, pořád na tom vodítku a najednou se za mnou objeví chlupaté monstrum, tak veliké, to jsem v životě neviděla!!! Okamžitě jsem se naježila a začala prskat. Sestřička mě toho velikého zvířete hned zbavila, zahnala ho na místo. Nakonec se z toho vyklubala moc hodná fenka německého ovčáka, ale stejně, nedůvěra je nedůvěra. Přece malá hodná kočička jako já nemůže vědět, že se nemusí bát. No ale mělo to dohru. Doma jsem musela ihned do vany, protože dle slov pana doktora jsem se prý zachovala jako tchoř a cosi vypustila. Pravda je, že to tam pak strašně smrdělo a i já prý páchla, panička mi řekla, že jsem smraďoch, ale já za to nemůžu, stalo se mi to poprvé. No a ani mě nechtěla chovat! Ale musela, já na kšírech neudělám dobrovolně ani krok, jenom tam, kam chci sama. Vana se mi teda vůbec nelíbila, ale bylo to rychlý a už jsem zase jenom voňavá holka. Budu si to ale pamatovat, jakou mám šikovnou zbraň proti monstrům, co by mě mohli chtít sežrat :o)