Puberta

Poslední dobou mám pořád špatnou náladu. Dalo by se dokonce říct, že jsem permanentně nas... ehm, naštvanej. Ráno to trochu přemáhám, abych dostal najíst, ale jakmile je miska plná, nemusím už brát na dvounožce žádné ohledy. Útočím na ně ze zálohy a krvelačně koušu. Mazlivá se snaží poránu cvičit, ale já jí to vždycky překazím, protože na ni začnu skákat a pokouším se jí kousnout do ucha nebo do krku. Snaží se mě rozptýlit pomocí nějakého trapného míčku na provázku, ale to hned zalezu pod křeslo a nevylezu ani za nic. Já si nechci hrát, chci se jen s někým pořádně porvat. Nakonec to schytá Pooky, můj plyšový pes, ale s ním už mě to taky moc nebaví, protože se nebrání.
Když zrovna nejsem naštvanej, mám depresi. Sedím na okně, koukám ven a mňaučím. Mazlivá chodí kolem mě, pořád se starostlivě ptá, co je se mnou, a snaží se mě pohladit. Ale to hned zdrhám, o takovou péči nestojím. Nejvíc mě naštve, když mi říká "koťátko". Já přece nejsem žádné mrně, jsem dospělý, tak mě nechte na pokoji, nemám chuť se s vámi bavit, dvounožci hloupí. To si radši zalezu do košíku nebo pod křeslo a budu si čistit srst a přemýšlet o svým životě. Mnňáááuuuu, jsem hrozně nešťastnej a nikdo mi nerozumí.