Neštěstí nechodí po horách...

Stalo se to, co jsme nikdy neočekávali. Náš hodný a vychovaný kocourek Valentýnek spladl z balkonu ve třetím patře.
Bydlíme půl roku v novem bytě, kde má balkon část chráněnou pouze tyčkami, vzdálenými od sebe něco kolem 10 cm. Valentýnek tuto skutečnost moc přivítal, protože měl dobrý rozhled a mohl vleže na dece pozorovat "svět".
Nikdy ho ani nenapadlo vystrkovat hlavičku přes mříže, vše dobře viděl i tak. Pobýval na balkoně každý den, ať bylo hezky anebo pršelo. Když se dost vynadíval, vrátil se do pokoje a spokojeně podřimoval na svém oblíbeném místě.
Takové chování nás vedlo k mylnému závěru, že máme chytrého kocoura, kterému se nic nemůže stát. Jak jsme se mýlili!!!
V neděli, právě jsem si vařila v kuchyni kafe, začal venku divný kočičí řev. Srdce se mi málem zastavilo - ihned mě napadlo, co se asi stalo. Běžím do pokoje a na balkon. Když se nakloním, vidím v trávě Valdu, jak srdceryvně naříká a vzhlíží vzhůru. Hrůza! Bože, to je trest za moji lehkomyslnost. Obouvám pantofle a běžím ven. Popadnu tu hromádku neštěstí a vracím se do bytu. Doma mě čeká rodina, vnuk a dcera mají slzy.
To se nemělo stát! Kocourek nepřekonal své lovecké pudy a zřejmě vyskočil za hrdličkou, která ho svou přítomností vydráždila.
Odjíždíme k lékaři. Zlomeniny naštěstí nejsou, spíš jen velký šok z úleku a naražené břiško. Pan doktor nám sice nic nevyčítá, ale jeho pohled mluví za vše. Válečku náš, milovaný! To se muselo stát takové neštěstí, abychom si uvědomili, jak je tě třeba chránit!
Dnes, po čtyřech dnech, je vše relativně v pořádku. Valentýnek pěkně jí, chodí na svůj záchodek, už nepolehává a nelíže si břiško. Bude si zážitek s pádem pamatovat?
Balkon jsme zabezpečili, Valdu hlídáme a jsme rádi, že mají kočky fakt více životů.
Doufám, že to byl první a poslední kočičí malér, který našeho chlupatého miláčka naší vinou potkal.