Létající granulky

Večerní pozorování "cvrkotu" z balkonu, to má Valentýnek moc rád. Když vidí něco obzvlášť zajímavého, příjde mi to "popovídat". Tentokrát jsem ale jeho vzrušené "štěkání" zaslechla sama v pokoji a zvědavě jsem šla sledovat, co Valda na balkoně vidí. No tohle! Kolem truhlíku s pelargoniemi lítají mladí chrousti a je jich tam několik.
Valda na ně "štěká" (stejně, jak to dělává na mouchy), povyskakuje a snaží se nějakého chrousta ťapkou srazit k zemi. Teď se mu to povedlo. Chroust leze po rohoži. Valentýnek je nadšením bez sebe. Poskakuje kolem chrousta. Packou ho směřuje hned sem, hned tam. Pak ho chytne do tlamičky a přinese mi ho do pokoje. Chvilku si s ním pohrává, ale najednou cvak, cvak, zoubečky chrousta zpracovávají jako tu nejchutnější granulku. Ty čuňátko! Myslím si. Ale Valentýnek už je znova na balkoně a po chvíli si do pokoje přináší další létající "granulku".
V pokoji se rozvíjí diskuze, jakou asi chrousti mají chuť a zdali by se nedali zpracovat i na lidskou potravinu. Navrhuji vnukovi, že mu pár chroustů opeču, ať to vyzkouší. Ale nepochodila jsem.
Zato Valda slupl třetího chrousta a pak se spokojeně natáhl a pozoroval z balkonu dál projíždějící nestvůry s velkýma svítícíma očima. Jestlipak chrousti, kteří se zachránili, rozhlásí ostatním, jaké číhá na našem balkoně nebezpečí, a víckrát sem nepřiletí?