Další rána v kocouřím životě

No jo, máme mimina, a tak kočky musí stranou. Nám to se Sárinkou až tak nevadí, ale nesmí nás to omezovat. Páníčky už mimina dole asi omezovaly, tak je přestěhovali do našeho pokoje. Našeho, chápete??? Máme se Sárinkou jeden celý pokoj pro sebe a teď ho obývají zbylá 3 štěňata. To je tedy podvod. Občas se na ně jdu podívat, koušou mi můj gauč, ale panička říkala, že už je stejně rozdrbaný od mých drápků, že ho pak vyhodí. Na čem ale budu ležet, o to se nestará. Jo, mám tam válendu a můžu do postele, ale gauč je gauč. Má opěradlo, na kterém se krásně škrabe, má držadla, u kterých se krásně točí do klubíčka. Hold nás ta bílá mimina úplně vystěhovala. No a abyste věděli, kdo bude naším dalším spolubydlícím, tak vám ji ukážu. Se Sárinkou se už zkamarádily, ale se mnou ať nepočítá. Ani se na ní nepodívám. Je to vetřelec, zabírá mi všechny moje věci, místečka... To přece kočičák nemůže trpět!