Hravý kotě, co nikde nechybí? Celá já!

Říká se, že koťata jsou hravá, a ani já nejsem výjimkou. No jistě - nemůžete se spolehnout, že budu hravá vždy a za všech okolností. Když bůh, ten obří, krásný kocour, rozdával nevyzpytatelnost a schopnost překvapit ostatní, šla jsem dvakrát.

Dnes 30. 8. jsem dostala novou hračku. Je to gumová koule s výčnělky - takový měkký ježeček. Oranžová barva, a když se do toho pořádně bouchne, svítí to. 12 korun, nekupte to. Malá a velká panička (mimochodem - tímto zdravím svou velkou paničku, která čtením tohoto deníčku fláká pracovní dobu) došly domů a já je běžela uvítat. Hned mě vítaly také a daly přede mě tu věc, jak budu reagovat. Malá panička, co mi pomáhá psát tento deníček, s tím gumovým ježkem švihla o podlahu a on začal blikat. Já nic. Začaly mi s ním mávat před obličejem, to mě zaujalo a pozorně jsem tu věc sledovala. Opět to hodily přede mě a já pořád nereagovala, ale nechtěla jsem je už napínat, tak jsem se k té věci přiblížila a začala si s ní pomaličku hrát. Z pomaličku se vyvinulo to, že jsem bez ježečka nedala pár minut ani krok a převalovala ho. Už už se radovali... a já jsem ježečka odhodila a běžela pryč... a za chilku zase - jen si tak zběsile převaluju, cítím pohled čtyř očí v zádech - a jsem fuč.

Stejně tak s počítačem. V jednu chvíli jsem milovaná kočička, spokojeně spící za klávesnicí, případně vkusně doplňuji komplet myše, monitoru a klávesnice (sice panička nic nevidí, ale co, vypadám u toho hezky), a najednou se ze mě stane potvora, co se promenáduje po klávesnici, vypíná a zapíná, co je zapnuté či vypnuté, a dokonce jsem několikrát najela na vyhledávání, které ani moje panička, neví kde je! Já to vím, ale nepovím;)

A také, jak vidíte na fotce, jsem fanynka Modrého kocouře. O tom není sporu:)