Podivná návštěva

Tak si kočičáci představte, takhle večer prvního školního dne (náš malý dvounožec šel taky poprvé) zazvonil někdo u dveří. Jelikož jsem necítil žádného známého dvounožce, šel jsem se jako obvykle schovat za nejbližší roh, odkud mám přehled. Přišly k nám nějaké mladé dvounožkyně a hned se hrnuly do kuchyně. Chvíli trvalo, nežli jsem se odvážil opustit úkryt, a když jsem nahlédl do místnosti, byl tam ŠPUNT! Malý, bílý a trochu barevný, na čtyřech dlouhých tenkých nožičkách.
Jakmile nastal zase klid, šel jsem si ho okouknout. To ho už paničky hladily a vzrušeně debatovaly. Že prý to je malinká kočička, kterou našly v krabici v nějakém kontejneru. Trochu jsem se toho špunta bál, tak jsem zase zalezl do jednoho ze svých pokojů. Panička ho pak vzala do koupelny a pak ho nosila v ručníku po bytě a mluvila na něj něžným hlasem. Hm. Tak to jsem tedy neslyšel, takhle se tady prozatím hovořilo pouze ke mě! Naštěstí špuntíka zavřeli v kuchyni, kde měl svůj pelíšek, papání a písek, a já jsem mohl v klidu dospat, kde jsem chtěl - jako obvykle.