13. září 2007  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 671x / 2x

Kam s ním?

Tak to už tady kdysi bylo. Všichni znáte Jana Nerudu. Ale nyní se nejedná o slamník, ale o mne! Představte si, nevědí, co se mnou. Kdybych to uměl, uronil bych slzu. Vždyť jsem takový hodný kocour! Denně se tulím ke své přítulkyni, předu a dělám vše pro to, aby tu se mnou byla spokojená. Ale ona ne. „Nemá dívenka, nemá stání...“ Prý musí za mým bráchou. Za tím fousáčem, který utekl na sopku, k moři a za sluníčkem. Tak ať si klidně jede, zrádkyně jedna, ale ať mě nechá tady doma. To je přece moje rezidence, můj Maxíkov. Jenže tentokrát to nejde. Všechno vypadalo tak, že se o mne zase bude starat hodná kamarádka, ale na poslední chvíli z toho sešlo. Tak se hledá někdo, kdo by se o mne postaral. Do hotelu už ne! To stačilo jednou!
Chcete mě?
Nebo raději: „Nechcete se nastěhovat ke mně do Maxíkova?“
Já to tu mám moc rád a klidně bych sem nějakého sypače granulí a vybírače záchůdku pustil.
Jestli mě pošlou na Tenerife, tak nevím. Hodně jsem slyšel. Jó, takové sluníčko a teplíčko, to bych nebyl proti. Ale mít za zády Palteča, dělit se o granule s Línou, tak to tedy nevím. To bych šel raději za bráškou. Má to prý k moři coby myškou dohodil. Jsem Rybomil, tam by se mi určitě líbilo. Ale tam zase paní majitelka čtvernožce nechce. Dvounožci jsou prostě divní. Mají pořád nějaké zákazy a připomínky...
A protože mě před chvilkou „ta moje“ přeměřovala a k tomu také přeměřovala přepravku, tak to vypadá, že mě chce někam poslat.
„Mňáááúúúůůůůuu...“ Jdu vymyslet úkryt. Nejsem žádny cestovatel. Ve svých více než pěti letech už mám nárok na klid.
Tak mňau a čau.

Sdílejte!  |  O sdílení

Dita  18. září 2007 12:11

Tak nás nenapínej Maxíku. Kde máš teď teda pelíšek a kdo tě mazlí?