Pohádka pro Floppynku

Jak se Micka polepšila

Byla jednou jedna kočka, bílá, jak sněhová vločka,
ale zlá a lakomá.
Když si třeba všimla sestry, že si váže šátek pestrý,
hned se ptala - Co to má?!

Táta kocour hladil bradu, pak svolal kočičí radu.
Tam se moudří usnesli,
že je Micku marné trestat, že však je tu jiná cesta:
Dát ji k dětem do jeslí...

Děti pro ni někde našli velikou zelenou mašli
a k ní žlutou bedýnku.
V té bedýnce Micka spala, i pár nocí proplakala,
když volala maminku.

Zato ráno! Micka vstala a jen oči rozkoukala,
mračila se na děcka.
Nejdřív s prosbou, potom plačky, vymáhala všechny hračky,
byla hrozně sobecká.

Jednou čtyři aeroplány, jindy auta, loutky, panny,
pět kouzelných kukátek.
Děti Micku však už znaly, co odnesla, zas jí vzaly
z jejích skrýší nazpátek.

Měla hříšků celou spoustu, až lahvička od inkoustu náhle řekla:
Tak a dost!
Vyšplíchla - a Micka malá rázem celá pomodrala
bandě kluků pro radost.

Micka hledí na tu hrůzu, prohlíží svou novou blůzu,
děti křičí ostošest:
Že se nepropadneš studem! Představ si, že si tě budem
s košem modrých švestek plést!

Pak se děti slitovaly, vodu, mýdlo, kartáč vzaly,
vydrhly ji do běla.
A navíc jí hrdlo krášlí velikou červenou mašlí,
jakou nikdy neměla!

Dnes je Micka zas už kočka, bílá, jak sněhová vločka,
ten inkoust jí srdcem hnul.
Štědrá je, víc než kdo druhý, dokonce z té krásné stuhy
nabídla své sestře půl!

Táta kocour hladil bradu a pak dal na moudrou radu -
Micka směla domů zpět!
Až jí nohy štěstím klesly, díky hodným dětem z jeslí
zas jí patří celý svět !

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama