Z naší malé Amber roste slečna, už nás tolik neprohání a my víme, že patří do rodiny. Ale stejně jí musíme vychovávat, samozřejmě po našem. Představte si, že ta malá si snad myslí, že je taky kočka. Leze za mnou na kuchyňskou linku, snaží se chodit po opěradle gauče, no je to trdlo. Copak má taky 5 životů jako já? Nemá! Panička vždycky vyvádí, když jí načape. Ale vysvětlete jí to. Snad dostane rozum. Taky ještě pořád projde našima dvířkama do koupelny, takže nám chodí ujídat naše granule. Jo, jsou dobrý, ale ne pro ni. My jí taky nechodíme na ty její Juniorky, ale ona může všechno. Já vím, ztratili jsme Florinku a panička má teď Amber, ale rozmazlovat by ji neměla. Na to my dohlížíme a občas jí jednu lupneme.
Jak tak mimina rostla, zničila úplně koberec v našem "čiči pokoji". Tak nazvali páníčkové místnost, která byla tak trošku naše. A protože to tam vypadalo jako po boji, bylo rozhodnuto, že se vymění náš čiči pokoj s výhledem do ulice za menší pokojíček s výhledem na zahrádku. Panička se dala do malování, pak dokonce přinesli nový koberec, ale od té doby tam nesmíme. No jo, kabely, ty my rádi překusujeme a páník se pak diví, že mu nefunguje ta jeho technika. No a tak nás přesunuli do toho menšího pokoje. Je to tam ale fajn. Mám tam nové prolézačky, dokonce i spoustu kytek, je to moje království, tak se ani nezlobím a nemusím paničku zase označkovat. Hlavní je, že mám kde být. Pokoj jako pokoj.
Je tady podzim, venku se toho moc neděje a je tam pořád tak nějak ošklivo, nesvítí sluníčko, ale zase mi zapnuli topení, tak se můžu krásně vyhřívat. Asi tu celou zimu prospím a budu se těšit na nové léto :o)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?