Jak jsem uvěznila babičku...

Je mi už půl roku a tím pádem jsem starší, moudřejší, zkušenější a vyzrálejší. Dobře, kecám. Ale před asi třemi měsíci jsem způsobila zajímavou příhodu, o kterou se s vámi ráda podělím. Kdy ten Kocouří bůh totiž rozdával schopnosti dělat maléry, tak jsem tajně ukradla i dávku pro svou sestřičku (sorry). A samozřejmě jsem ji převedla do praxe, to bych jinak nebyla já.

Své panství mám v domku se zahradou v klidné čtvrti města. Ale první tři týdny mě na zahradu ještě nepouštěli, abych si zvykla na svou adresu a věděla, kam se vrátit a kdo jsou mí kočkomilové.
Ale ozval se příšerný zvuk zvonku a stará panička šla v zástěře otevřít. Byla to paní v modrém kostýmu, co jí předávala obálku a nějaké lejstro na podpis. Ale já využila otevřených dveří a šup ven!
Stará panička mě zachytila, ale podařilo se jí zavřít si dveře od domu. A co teď - na sobě spodní prádlo a zástěra, v jedné ruce obálka v druhé kočka. Nezbylo jí nic jiného než vylézt na ulici, ujít pár metrů a vystoupit na nizoučkou zídku (byla vysoká asi jako já, když si stoupnu na zadní). Z ní seskočila do zahrady. Já se už tvářila nevinně, jak jsem jen mohla. Až v zahradě starou paničku napadlo, že mě mohla hodit přes plot a zíďku přelézt s jednou rukou volnou, ale copak vás by to napadlo? Zvlášť, když jsem se tvářila tak hodně a mírumilovně...
Stará panička příhodu vypráví a vyprávěla, kde mohla, a já už si sama chodím před dům, takže podobná situace nehrozí. Ale alespoň byla legrace. Tedy - jak pro koho:)

Foto: Ale ted mě nic netíží a můžu v klidu spát na židli, zatímco malá panička vedle bouchá do klávesnice;)