Ahoj kocouřové a dvounožci kočkomilové,
tak se mamka konečně odhodlala, aby mému hebkému pětikilovému veličenstvu také založila deníček. Že jí to ale trvalo, no mňáááucta! Konečně budu mít prostor pro své příběhy a postřehy. Co se mé spisovatelské dráhy týče, jsem zatím začátečník, i když už jsem jednou publikoval, a to v jakémsi bylténu k jednomu zdejšímu festiválku, dokonce fotku mi tam mamka dala (se chtěla pochlubit, co má doma za chlapa!), ale Půlitrova cena nedorazila.... Jo a to mi připomíná, že jsem nedostal autorskou odměnu!!!
No nic, tam k mé kočičí osobě - jsou mi tři roky, 1. října jsem oslavil ve své povedené rodince třetí dovezeniny, narozeniny mám jinak někdy v srpnu. To si totiž před těmi třemi járy moje dvounohá mamina usmyslela, že si pořídí kocouře. A že musí být černý. Tak jí ho její kámoška sehnala, jely si pro mě do Nechanic k jedněm lidem, co kšeftujou se zvířátky, prý kdyby mě mamka nechtěla, tak se podívám hadovi do žaludku. Nikdy jsem tam teda nebyl, ale asi to bude ošklivý, páč když se mamka dozvěděla, že mě vlastně před tímto výletem zachránila, celá nějak zjihla (mimochodem - ona jihne pořád). Prý též uvažovala, že se budu jmenovat Doležal (podle těch, co jsem se u nich narodil), ale pak jí bliklo, že by asi bylo dost ujetý, kdyby na mě na ulici křičela a ozval se soused naproti, co se stejně jmenuje :-)
No a co se týká jména (které je také lehce ujeté), tak to prý plácla náhodou - prý že nemůžu být jen tak nějaký Mourek, Macek a tak, že takových je - ale já vím, že se jí líbí nosatý chlapi, takový je u můj dvounohý jmenovec, takže to bude určitě proto. Myslím, že o mě ten pán s hokejkou i ví, mamka prý do Litvínova posílala fotku, ale teda on nijak nereagoval, sponzorský granule ani blbou čumkartu neposlal, tak mu je to putna. Asi se nějak oklikou dozvěděl, že mě mamka nechala kastrovat... Copak se asi honilo hlavou mýmu panu doktorovi, když kastroval Martina Ručinského??? Ha?
No ale jinak mi říkají jeho přezdívkou - Růča, mamka mi taky říká ty můj Míšo sladkej, Vokurko, Knedlíku, Micínku - no aby se v tom prase vyznalo, natož jeden kocouř!
V rodině nemám žádného zvířecího konkurenta, jsem takovej solitér, a upřímně, asi bych nesnesl jiného kocouře, stačí, že mi občas do rajónu vlezou sousedovic oprásklý kocouřata!
Mou dvounohou rodinu tvoří mamka a její dcera, taťka si našel jinou kočku a odešel za ní (sem se mu nelíbil, nebo co jako???).
Požívám si doma zvláštních výsad, protože můžu dělat binec sebevětší a stejně mi je vždycky odpuštěno, jo to kdyby se tak někdo prošel špinavýma nohama po posteli, to byste slyšeli rachot, ale já můžu .-) Jinak jsem vychovaný, fakt, vím, že nesmím na stůl a na linku a taky to dodržuju, teda nějaký ty lumpárny sem tam vyvedu, ale jinak už jsem rozvážný dospělý kocouř, který má rád klid. Nijak zvlášť mazlivý nejsem, to už musí být, ale když maminu bolí hlava, tak občas k ní jdu a naposledy, co si ukopla nehet na palci, tak jsem s ní v posteli po celou dobu držel basu (já jí vrněl do ucha a ona chrochtala blahem, no sranda veliká). Tuhle jsem jí míru svých empatií předvedl tím, že jsem jí přinesl domů chyceného ptáčka. No brblala, to byla přednáška ... a nakonec mi ho vyhodila ven, to je vděku... Pak jí ale její mamka řekla, že kočky vycítí, že člověku něco chybí a na důkaz lásky přinesou myš nebo jiné zvíře. Jenže to by nemohla být moje mamka, aby v tom samozřejmě nenašla úúúúúúplně jiný význam!
Tak se v těch lidech vyznejte!
Tak mňáucta kocouřové, a pokračování příště!
Váš Růča
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?