Jak jsem stavěl puzzle

Zdravim, musim vám napsat, co se mi onehdá stalo. Ráno vstanu a koukám, že misky jsou prázdné dvounožci stále spali, tak jsem chodil okolo postele a mňoukal si tu svojí oblíbenou. Pochopili to, páníček vstal a misky doplnil. Posléze se zvedla i pánička a oba chvíli seděli. Mé nejhorší představy se naplnily. Po chvíli se oba zvedli a začali se oblékat, myslel jsem, že v nestřežený okamžik proklouznu ven a oni mě pak budou muset vzít s sebou. Ještě že ty kůží potažené dveře jsou tak měkké a tudíž můj náraz ani tolik nebolel. Den byl dlouhý a já se nudil, přijeli na večer a celý nadšení kolem sebe vysypali spoustu kostiček -hurrrááá, nové hračky. Odstrčili mě, no věřili byste tomu, normálně mě sprostě odstrčili - však já se pomstím. Kostičky měly rozložené v prázdném pokoji a pečlivě ho zavírali. Až jednou přišla moje chvíle. Páníček odjel do práce a panička cvakala na počítači. Dveře do zakázaného pokoje zůstaly otevřené a nestřežené. Proklouzl jsem a začal zkoumat ty divné kostičky z části složené do jakéhosi obrazce. A pak to na mě přišlo. Pánička mi ráno nevyklidila a teď přišel čas mé pomsty. Trvalo to asi 20 sekund a co teď s tím - pomstím se i kostičkám, pečlivě svůj výtvor zahrabu. Už z toho byla skoro kubistická koule, když jsem zaslechl kroky. Místo pochvaly přišla slova, která jsem zaslechl při úprku. Ty parchante, já tě snad vyhodim z okna - no, považte tu hrůzu, mě milovaného kocoura budou někam házet. Snad odneseš dolů, né? Pomyslel jsem si. Panička si s vražedným pohledem nasazovala rukavice a začala rozebírat mojí kouli:-( Každou kostičku pečlivě očistila až mě to nakonec zamrzelo. Pár kostiček ztratilo svou vrchní vrstvu a paní byla smutná, že už to nemusí skládat, protože obraz už z toho nebude. Alespoň si bude pamatovat, že nové věci jim nejprve musim schválit. Zatim Mňau