Kolem a kolem

Příjemný páteční večer.
Dlouho už jsem nepsala, ale nemyslete si, že jsem s Modrým Kocouřem sekla, to nehrozí. Sice si občas pročítám deníčky ostatních kočičáků a přijde mi, že jsou literárně nadanější než já, ale to je alespoň motiv psát a psát, a jednou ti ostatní budou chodit po mé hvězdě na Hollywoodském chodníku slávy, nebo jim budu psát věnování do knížek.
Ted momentálně nemám nijakou spešl událost, o kterou bych se s vámi ráda podělila, ale přece vás nemůžu ochudit o to, co dělám, a jak ze mě mají kočkomilové nervy v deseti kýblech.

Vánoční přípravy vrcholí, dělají se úklidy, aby se vzápětí kvůli výměně části nábytku udělal nový bordel, a já u toho nesmím chybět. Hrabat se v šuplatech, na to jsem machr. A když malá panička balí dárky, přemýšlím, čím bych jí pomohla. Co třeba jí odmotávat a podávat stuhu na obvazování? Začala jsem vesele odmotávat, jenže poněkud jsem si spletla směr, a se stuhou v zubech i drápech jsem chtěla odpochodovat z místnosti. Malá panička tomu ihned zabránila, a dál balila nějaké harampádí.
Já mezitím odběhla k zrcadlu, jestli mi nerostou rohy nebo nijak jsem nezměnila vzhled. Ničeho jsem si nevšimla, tak nevím, proč říkala cosi o krávě, když jsem kočka.

Malé paničce a páníčkovi dneska začaly vánoční prázdniny, které já mám už dlouho. Vlastně mám pořád nějaké, 365 dní v roce a příští rok dokonce o den víc, ale díky tomu, že malá i páníček neustále simulují, nejsem doma sama. Nejdřív byla skoro dva týdny doma malá panička, a já byla nucena se s ní u počítače koukat na milionpět epizod nějakýho ironickýho doktora, poslední týden si zase válel šunky páníček. To je vám bájo, nebýt tady sama. Sice stejně dopoledne prospím, ale to máte jedno, bez toho bordelu to tady už není to pravý granulkový.

Co se týče mé diety, už je to lepší, už mi kromě těch lightů dávají i granule, které u sebe nemají to příšerné slovo na pět. Fajn. Až na to, že jsem asi momentálně v říji, mňoukám kudy chodím, a ani tolik nejím. Je to se mnou těžké pořízení - sotva mi nabídnou pro mě chutnější žraso, já ho nechci.

Ale pořád jsem malým kotětem. A páníček s malou paničkou očividně taky. Teda ti nejsou malá koťata, ale malí škodolibí fracci. Zavřeli mě do kuchyně, a mezi dveřmi kuchyně a pokoje je mezera. Tam z pokoje strkali ruce a já po nich chňapala. Chtěla jsem za nimi, kdekoli se objevila ruka, tam byla hned moje packa, ale nakonec jsem slyšela škodolibý chechot. Nakonec mě pustili dovnitř a zběsilým skákáním ode zdi ke zdi jsem jim ukázala, že tohle se malé ubohé kočičce rozhodně nedělá:)

Jak vidíte, pořád je u nás veselo. A i když jsou vánoce, nějaká vážná kočka ze mě nebude, to si nechám na důchod.

Přeji vám všem krásné vánoce, Ježíška, který se k vám zatoulal od Billa Gatese, na Silvestra ze sebe neudělejte lihovar, a nový rok si užijte. Ale do té doby doufám ještě napíšu.

Vaše vánočně naladěná Zuzi

Foto: Pro mé kočkomily jsem největším dárečkem samozřejmě já, důkaz místo slibů:)