Jsem prý babochlap

Říká to o mě Lukášek. Kdo to je? Babiččin a dědův vnuk, který se si mnou hraje, když přijde k nám. Takže asi jako bratranec. Naoko a na první pohled jsem kočíčák všech kočičáků, který roztrhá na cucky i čerta. Myslím si, že se mě musí bát všichni, kteří mě uvidí. Jenže to si myslím pouze já. Protože kdo mě uvidí, tak začne šišlat a povídat o tom, jaký jsem to krásný kocourek (napsala mně to nedávno i Floppynka, do které jsem se zamiloval. Píšeme si, posílá mně svoje videa. Panečku a jémináčku, to je ale kočičí princezna. Podívejte se na její fotoalbum, nebo si přečtěte její Deníček. Tak hezky já psát neumím).
Proč babochlap? Jsem panelákový kocouř, který nebyl dál než na sedmém poschodí. Děda chodí každé ráno nakupovat. Sotva zpozoruji, že si natahuje kalhoty, už pádím ke dveřím a čekám na svoji příležitost. Jakmile zachrastí klíče v zámku a dveře se otevřou třebas jen na malou škvírku, už jsem na chodbě. Marně mě děda s babičkou volají zpátky. Marně říkají, že to není nic pro mě a že tam straší. Neslyším, nevnímám. Nejdřív očichám nejbližší okolí. To si můžu klidně dovolit, protože v těch chvílích je děda na mě krátký. Obouvá se a v ponožkách by za mnou neběžel. Mám to pod kontrolou. Sotva si ale zaváže i druhou botu, tak se vydám o poschodí výš. Děda za mnou. Tak přidám. Opakuje se to, děda za mnou. Skončíme na sedmém poschodí, tam schody končí. Znejistím, dostanu strach a začnu se třást strachy. Nevím, co se bude dít a jak se zase dostanu domů. A když mě děda vezme na ruky, tak se k němu přitisknu tak, že se mu zadrápnu do bundy. Bojím, bojím. Babička se pak zlobí, co všechno si děda ode mne nechá líbit.
Můj bratranec(?) Lukášek v takových případech říká, že jsem babochlap a ne pořádný kocouř, který by se měl pustit třeba i do světa a nebát se. Stydím se to napsat i Floppynce. Ani Mikulášovi. Co by si o mně mysleli? Musel bych se stydět, že jsem kočičí bábovka. Babochlap. Nechte si to prosím jen pro sebe a nikam to netlapkejte. Možná se pochlapím. Mám teprve tři roky a tak se učím poznávat život kolem sebe. Mňauky, všechny kočičky a kocourečci. Váš kocoureček Micínek, babiččino a dědovo zlatíčko. Pusinka a tlaminka růžová a kožíšek chlupatý. Taky prý štěstíčko a ještě spousta hezkých slovíček, která se mě líbí.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama