Začínáme

Můj milý deníčku, na úvod ti o sobě prozradím pár základních informací. Jmenuji se Falco a žiji ve společné domácnosti ještě se dvěma kočičáky a svými lidmi. Moji spolukočičáci se jmenují Tůča a Gudla. Tůča je mladý kocouř, je mu 1,5 roku. Na svůj věk je ovšem poněkud "větší", jak už napovídá jeho jméno. Zkrátka zbaští, na co přijde, a nebere ohled na to, jestli je to moje nebo Gudlinky:-(
Gudlinka je kočena, a to moc krásná. Je ale ještě hodně malinká, nemá ani rok, je to naše koťátko. Protože je malinká, tak na ni beru ohled a nekočkuji se s ní, ale Tůča ji to vynahrazuje. Často se spolu perou a mě to trošku znervózňuje, protože jenom přece mám už rád svůj klídek. A teď k mojí paničce. Panička mě dostala jako dárek ke svým 18. narozeninám. Nejdřív jsme si na sebe nemohli zvyknout - to víte, byl jsem zvyklý u maminky a najednou jsem se ocitl u cizích lidí, s cizí dotěrnou holkou. Takže naše zkamarádění bylo poněkud dramatické. Nechtěl jsem se nechat hladit a chovat, no to už vůbec!! Ale panička se mnou měla zlatou trpělivost a přes nesčetné množství škrábanců ze mě vychovala nakonec umazleného kocouře. Paničku mám moc rád a vím, že i ona mě. Pravda, její rodiče (hlavní panička, co dává tu nejlepší papu na světě, a paniččin tatínek) často říkají, že to trochu přehnala, že jsem až moc rozmazlený. No, možná na tom něco bude, ale já jsem šťastný a panička taky. Vždycky každé ráno spolu vstáváme a pak se nemohu dočkat, než se panička vrátí ze školy. Nejraději mám víkendy, protože to je většinou celý den doma, pokud se tedy nechystá někam tancovat. To se vždycky urazím, protože vím, že se panička vrátí pozdě:-( Ale vím, jak ji za to, že mě opustila potrestat: vždycky ji hodně brzo ráno budím a mňoukám tak dlouho, dokud nevstane:-))) Vím, no, jsem trochu zlomyslný kocouř. Deníčku, mám takový malý problém, za který se trošku stydím. Víš, my jsme se přestěhovali do nového domečku (no už je to rok ) a tady jsou takové hrůzostrašné schody s otvory, že vidím až úplně dolů. No a já se strašně bojím, takže nechodím po schodech. Jsem pořád jen nahoře, jen někdy mě panička vezme dolů, abych se taky podíval do kuchyně, co se tam dobrého chystá:-) Ale moc se jí to nelíbí, protože se jí vždycky drápkama zachytnu do zad a to ji asi hodně bolí, protože vždycky piští: "Auuu, Falcoo!" :-) No ale budu upřímný - mně se to taky nelíbí, vždycky mňoukám na celé kolon dokud nejsme dole. Vímn že mě panička nepustín ale když já se tak bojíííím:-(( No nic, deníčku, půjdu spinkat, nějak se mi klíží očka, to víš, mám svůj kocouří harmonogram:-) Tak zase zítra, vrrr:-)
P.S. nemňoukám, jen vydávám zvuky podobné holoubímu vrkání.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama