Začínáme aneb úvodníček

Milý deníčku, dnes, 19. ledna, jsem se rozhodl uveřejnit můj první záznam, snad mi to vydrží a budu psát častěji. Jmenuji se Edouš, Eduard či Dušan ... toť podle paniččina rozpoložení. Doma jsem kočičí jedináček a tudíž poměrně rozmazlovaný, ale šlo by to zajisté ještě víc :D. Nevím, jestli tě to zajímá, ale paničku mám moc rád ... mazlení, spaní pod peřinou či jídlo mi dopřeje jen ona, ale jídlo je přední :D.

Doma jsem pánem a také se tak chovám! Vše je moje a zbytky nechám dvounožcům, ale nic se nemá přehánět ... to podle kočičích pravidel jistě zná každá kočka či kocour. Mám rád svoje pohodlí, což znamená vrcholek škrábadla a naplněné mističky, to mi stačí.

A jak jsem se vlastně ocitl u mé paničky? Asi před rokem si panička dupla a konečně vyškemrala vytoužené kotě, ale netušila, že plemen je tolika, tak si nakoupila různé knihy, časopisy a koukla se taky sem na Modrého kouře, a hledala plemeno. Nakonec po rozhodování mezi perskou a britskou kočkou se rozhodla pro britku! Měla zálusk na modrou, ale narazila na pěkného nezdvořáka chovatele a nějak se sním nedohodla, takže nastalo zklamání, ale její sestra našla moc milou paní, mou bývalou člověčí mámu. Ta také měla britky, ale mramorované, jenže panička se do nich náhle zamilovala a bylo rozhodnuto ... První návštěva byla strašně chaotická, ale jak mě zahlédla, bylo její srdce moje :D Pak už stačilo jen pár týdnů počkat a ocitl jsem se v jejím pokoji na vyhřáté posteli.

Dnes u ní řádí neřízená střela jménem Edouš a jak říká: „Lépe si nemohla vybrat.“