Vánoce

Ahoj chlupáči. Představte si, já jsem měl Vánoce, heč! Cože?!?! Vy taky? Jo, to mají všichni, jo? No nevadí, napíšu vám o těch svých. Začalo to tak v půlce prosince, kdy jsme začali s paničkou péct cukroví. Dělal jsem odborný dozor. Kontroloval jsem, jestli je těsto pěkně na tenko vyválené, vybíral jsem formičky na vykrajování, na některé kousky jsem ozdobil svými chloupky a pak jsem ochutnával, jestli je to upečené tak akorát. Bylo! A nejlepší bylo linecký a perníčky. Mňam. Taky se na stole objevil nazdobený svícen, ale nebyl zcela podle mé představy, tak jsem si ho musel doupravit, to je přece jasný, lidi totiž nemají žádný vkus! Ještě, že mají nás, kočičáky, jinak by ty jejich pelíšky vypadaly děsivě. Uklizené, bez chlupů, na zemi by se neválely naše hračky, kolem misek by nebyly rozsypaný granule, před záchodkama žádný vynesený stelivo, na lince by se volně povalovalo jídlo... no to by přece nebylo k žití! Ale zpátky k Vánocům. Jeden den se objevil v obýváku velký strom, no strom, byl umělý, vždyť to říkám, že nemají vkus. A páník na něj dával ozdoby. Hned jsem se začal kolem ochomejtat a v nestřeženém okamžiku jsem si jednu ozdobu přivlastnil. Jůůů, to bylo žůůůžo. Taková ozdoba se krásně tlapkuje po parketách. Taky jste si to zkusili? Ta zelená umělotina byla fakt velká, tak jsem ji asi 2 dny nedůvěřivě obcházel a dvojnožci si libovali, jak jsem hodný, že prý měli strach, že budu po stromku šplhat. Ha! Šplhat! Proč to neřekli dřív, že jo? Jak jsem měl vědět, že to tam je kvůli šplhání? Daník s Áďou si toho nevšímali a nezkušenýho kocourka malýho to hned tak nenapadne. Tak jsem si počkal, až šli všichni spát. Co kdyby se mně to nepovedlo, třeba bych i spadl a  ještě by se mně smáli! To bych fakt nerozmňoukal. Ale páni kocouři a slečny kočičky, su borec! Hned napoprvé a byl jsem ve špici. Ale zrada, ty ozdoby, jak jsem stromkem při šplhání hýbal, začaly cinkat tak, že by Zvoník od Matky Boží záviděl. V tu ránu byla dole panička a hned mě tahala dolů. Tak to bylo během noci několikrát. I druhý den jsem piloval šplh k vrcholu. Z těch umělých větví jsem si tam udelal takový posed, tam jsem si lehl a čučel ze stromu ven. Prý jsem vypadal jako Jeníček, když vyhlíží Perníkovou chaloupku. Ale lidi prostě nemají pochopení a tak už 27. 12. jsme zase stromek odstrojovali a uklízeli. Páník si cosi remcal, že to ani nestálo za to a že se na to může příště vykašlat. No co, však mu ruce neupadly,ne? Taky dáreček jsme dostali. Nějaké papání a hračky. Prostě, byly to štědré a veselé Vánoce a vovovovovo tom to je. Ale svátky klidu a míru to teda rozhodně nebyly, protože Áďa na mě syčela furt a čím dál víc. Už nevím, čím bych se jí zavděčil. Kočkobaba jedna protivná. A přitom jsem tak skvělý, báječný a šarmantní kocour. Co by ještě chtěla? Kocoura v botách,ne?! Houby. Garfielda na ni!
Mějte se krásně, páček čumáček. Váš Bertík.

P.S. Tady na té fotce ochutnávám cukroví a ta hrozící ruka, ta je páníka. Nechtěl se dělit, lakomec jeden. Ale byl jsem rychlejší, hihi. A kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
Tak ať se smějete vždycky až jako poslední, B.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama