
První noc v Bostonu jsme přežili. Ráno jsem si dala sprchu a čekala jsem, až se syn probudí. Koukala jsem z okna na binec kolem a říkala jsem si: „Tak chutná Amerika“.
Tak konečně může začít prohlídka.Dojeli jsme metrem někam blíže centru a vydali jsme se na trasu Freedom Trail. Začali jsme na Bunker Hill Monument. Malý památník u velikého obelisku. V roce 1775 toto místo ostřelovali Britové od kostela North Church a hřbitova Copp´s Hill Burying Ground. Američané sice tuto bitvu prohráli, ale bránili se tak dlouho, že pro Brity to žádné velké vítězství vlastně nebylo. “Nejhorší bitva po bitvě prohrané je bitva vyhraná“, jak řekl kdysi tuším Wellington. Moc se mi líbilo, jak byla cesta značena. Ve vydlážděném chodníku vedla červená linie kamenů = ukazatelů cesty. Zabloudit se vlastně nedalo. Ale dnes už mám památky trochu pomíchané. Nevím přesně, jak jsme kterými místy procházeli. |

Povídali jsme si, prohlíželi jsme si budovy, kostely i hřbitovy. Kamenné kostely mi nepřipomínaly ty naše katolické snad ani trochu, hřbitovy znáte všichni z amerických filmů. Jsou všude, někde veliké, jindy rodinné. Pomalu se mi začínala motat historie s přítomností. Nevěděla jsem, kam koukat dřív. Na lidi, různých barev a ras, na architekturu, tak odlišnou od naší... Neminuli jsme Old Corner Bookstore, nejstarší knihkupectví v USA, které je v provozu nepřetržitě od roku 1829, tam jsme na nějakou dobu zakotvili a našli jsme si důležité informace o městě. Pak jsme prošli kolem Old South Meeting House, budovy, ve které jsou uloženy dokumenty o politických událostech kolem boje amerických osad za nezávislost. Prošli jsme kolem Old State House, místa, kde Britové poprvé stříleli na kolonisty a kde také později bylo obyvatelům přečteno vyhlášení nezávislosti.
Pak jsme se dostali do míst, která jsem začala považovat za centrum, ale patrně to přímo centrum nebylo. Byl to Quincy Market, dříve politická budova. Ale politici všude potřebují více a více místa, tak tuto budovu přenechali jako tržnici. Tady jsem si dala výborný bostonský hot dog. Nejsem milovnice „mekáčů“ a tento párek od „meka“ nebyl a byl vynikající. Chvilku jsme se zdrželi na volném prostranství, kde předváděl svou „šou“ mladík v červeném kostýmu. Byl to hadí muž. Stále jsem na něj koukala a nemohla jsem si vzpomenout, koho mi připomíná. Pak mi syn řekl, že je to celý jeho bratranec. Tak jsem syna pohledem nasměrovala mezi diváky a tam seděl další bratranec. Museli jsme se smát. Svět je veliký, každý člověk je jiný a přitom jsme si všichni tak podobní.
Old Union Oyster House je nejstarší restaurace v USA. Byla otevřena v r. 1826, tehdy jako ústřicový bar pro chudé rybáře. Samozřejmě je to dnes přesně naopak. Chudý člověk by si tu nedal ani kávu. Tu jsme si dali my. Udělali jsme si trochu pauzu a srovnávali jsme evropská města s Bostonem. Porovnat se dají, každé má své centrum, svou historickou, obchodní, obytnou část, ale každé město má svoji neopakovatelnou atmosféru.
Sdílejte! | O sdílení
![]()
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?