Do Ameriky jezdí parníky I

Dovolte, abych se představil. Jsem Šestiprsťák mainský. Je to divné jméno. Stejně divné jako to stvoření, které mi ho dalo. A jestli mám opravdu šest prstů, o tom se můžete jen dohadovat. Já jsem své tlapice nepředvedl.



Ale začnu hezky od začátku. Uprostřed léta sem, do naší osady, vtrhlo nějaké divné dvounohé stvoření, které nás, kocouře, nenechalo na pokoji. Nikdo jsme mu nerozuměli a stále nás to lovilo. Tedy, jedna moje kámoška, dostala jméno Black cat, začala loudit u domku s novými nájemníky. Tady ale platí zákon, že ten, který dá zvířeti mističku a krmení, tak ten je za to zvíře odpovědný. Black cat se tedy do domku nastěhovala. Asi se měla dobře, protože se tam neustále vracela. Ale těsně před příjezdem té Podivínky označkoval BC skunk, a tak měla na pár dnů přístup do domu zakázán. Jenže pak se něco dělo. Cítil jsem přípravy ve vzduchu. BC vykoupali ve voňavém šamponu, trochu to pomohlo. No a pak přijela ta Podivínka. Všichni se točili kolem ní a ona kolem mne a (patrně mého) syna. Já jsem kocouř krásný. Rezatý, s velikým čumákem, a mám štětinky na špičce uší. Zaslechl jsem něco jako lynx. Nemám totiž ocas a tak snad tu šelmu připomínám. Jó, být rysem, to by se mi líbilo. Tak jsem se také podle toho choval. Když mě podivínka hladila, chvilku jsem se nechal, ale pak sek! Přímo do ruky a ještě k tomu rafanec. Po ránu jsem přicházel za dveře a loudil jsem. Podivínka mě krmila z ruky. No tak jsem tedy baštil, ale závěrem, místo poděkování, další sek a rafanec. Podivínka si troufala stále víc a víc. Snažila se mi přepočítat prsty. Mám totiž dost silné tlapy. To jsem ale nedovolil. Ruka opět ucukla s dalším drápance a kousancem. Skončilo to tím, že mi na hřbetě přistál pantofel. Tak jsem se na pár dnů uklidnil a nekousal jsem. Jen jsem vylízal dlaň a způsobně jsem odešel.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama