Láskyplné kastrační téma

Ahoj kočkomilci,

minulý týden jsem vám psala o projektu okno. Ačkoli je únor, tak u nás už je cítit ve vzduchu jaro. Krom toho, že kočky ztrácí polovinu své srsti a jedí tak, že nestačím kupovat granule, tak se nám přiblížil i svátek zamilovaných. Hodně let jsem to měla za komerční svátek a vlastně jsem ho dodržovala jen u rodičů. ExMuž byl proti a já se přizpůsobila. Teď, ve dvaceti čtyřech letech, mám touhu vytřískat ze všeho co nejvíc, tudíž se letos těším na romantickou večeři, kýčovitou „bonbošku“ ve tvaru srdíčka a jak navařím pro všechny, včetně zvířectva.

Při vymýšlení témat se snažím držet určitého schématu a snažím se nebýt zase tak moc kontroverzní. Ale protože je „týden lásky“, jednou udělám přesný opak.

V kočičím světě je strašně moc témat, ze kterých vznikají spory. A jedním z nich je rozhodně kastrace. Předem musím říct, že jsem 90% zastánce kastrací.

Přesně si pamatuju okamžik, kdy jsem si řekla, že kočky by se prostě měly kastrovat. Bylo to v době, kdy na silnici u našeho domu (u rodičů) umírala spousta koček, které se nekontrolovatelně množily. Já stála u pračky, kde má naše kočka pelíšek, a Ťapka, první kočka, co byla a je pouze doma, prožívala svoje první mrouskání. Kdybych měla víc let, asi bych se na to dívala jinak, ale utkvělo mi v hlavě hlavně to, jaký na ni byl zoufalý pohled. Vřískající kočka, co sama pomalu neví, co se děje. A my, kteří jsme nevěděli, jak jí vlastně pomoct nebo ulevit. Hned tady po tom ji rodiče objednali na kastraci a od té doby byl klid.

Když jsem přišla k Vločce a Sazině, bylo jasné, že na kastraci půjdou co nejdřív. Abych pravdu řekla, tak jsem tehdy do kočičí vědy nebyla nijak zažraná, tudíž jsem je nechala vykastrovat ještě před prvním mrouskáním. A tady se to právě různí. Někdo doporučuje počkat po prvním mrouskání, někdo zas těsně před. Ale tyto názory se mění člověk od člověka, veterinář od veterináře. Hlavní téma je pohlavní dospělost.

Za ty naše dva vzorky musím říct, že rozhodně nelituju, že byly kastrované brzy (v osmi měsících). Nevidím žádné rozdíly v chování ve srovnání s jinými kočkami. Moje kočky jsou dámy, co sice občas dělají blbosti, ale jinak jsou spíš dospělé sucharky, než bláznivá koťata.

S čím jsem nemohla nijak hnout, byl Pláma. Plámu jsem si brala z útulku jako kotě a už vykastrovaného. Zpětně si to neustále chválím, tehdy jsem z toho moc dobrý pocit neměla. Dočítala jsem se spousty věcí, které lze na internetu najít, jak je plno zdravotních rizik ohledně rané kastrace. Ale později se čím dál víc začalo objevovat, že tyto teorie jsou zastaralé a naopak je více příznivců raných kastrací. Myslím, že tady záleží na každém, jak si to kdo převezme.

Já nemám asi srovnání s chováním jiného kocoura. Pláma je pan úžasňák, hravý a milý kocourek. Resp. kocour o váze šest a půl kila. Jeho jediný zdravotní problém je alergie (nejspíš na lepek), kterou má ale asi z důvodu svého života u popelnic, které patřily k pekárně. A kde se jako kotě živil rohlíky.

Jediný, kdo je u nás nevykastrovaný (když nepočítám ježka v kleci), je prozatím Flekouš. Úplně původně měl být kastrovaný v únoru, ale po některých okolnostech mám teď z uspání strach, takže se to posunulo na březen. Kdy bude i víc teplo (snad) na převoz.

Co musím říct, co hodně lidi řeší, je to, jak je to u nás s váhou a leností. Tak rozhodně nejtlustší jsem já. Ale asi nepatřím do vhodné skupiny, neb nejsem vykastrovaná. Naše Vločinda je pro změnu nejhubenější, rozhodně nejštíhlejší kočka, co jsem viděla. Taky pořád někde skáče a machruje s rovnováhou. Sazinka měla problém s váhou před kastrací. Doteď si pamatuju, jak veterinářka zkritizovala její špek, co překryl stehy. Po kastraci se naopak srovnala a co lítá s kocoury po bytě, tak je úplně normální (až na tu hlavu). Pláma je otázka. Jak jsem psala, tak nemám srovnání. Plamík se dlouho u nás dojídal a asi vznikl jo-jo efekt. Přibral přes břicho. Teď je ale pravda, že hodně zhubl s příchodem psa a malýho, protože musí být neustále ve střehu.

Žádná z mých koček není lenivá. Spíš naopak. Vykastrovanou máme i fenku a tam si také nemůžeme stěžovat.

A proč jsem 90% zastánce kastrací? S kastracemi je to složité. Nikdy nic není jen černobílé a nemám ráda fanatické názory, které se teď objevují všude možně. Většinou bývají podpořené prapodivnými informacemi, které úplně sráží hodnotu sdělení. Což mě strašně mrzí.

Je mi jedno, jestli kočka je nebo není s rodokmenem. Co mi ale jedno není, je to, odkud ta kočka přišla. S oblibou říkám, že kdybych měla rozhodnout, zda budou na světě Sazinka a Vločinda, které žily ve smetí a hrozilo jim utopení, Pláma, kterého jako kotě surově týrali nebo Flekouš, který měl osud nejistý, kdyby neměl štěstí na „náhradní majitelku“, od které jsem ho vzala, řeknu, že ne. Kdybych mohla jejich utrpení vykoupit tím, že si koupím kočku s PP, udělám to. Ale takhle to nefunguje. Už jsou na světě a je třeba je milovat a starat se o ně.

Kéž by to bylo tak, že opravdu všechna koťata najdou šťastný domov, jak lidé slibují. A tady se dostávám k těm deseti procentům, co mi chybí do úplného přesvědčení. Jsem si totiž jistá, že opravdu existují lidé, co koťata svojí kočky dokážou udat tak, aby se měla dobře. Otázkou ale pořád zůstává, co pak...

Někdy si tak říkám, co lidi pokládají za přirozené. Co je lhostejnost, co nerozum, co když nejsem normální já a všichni okolo ano? Přesto musím tady říct, že nevidím smysl v tom, proč by moje kočka měla mít koťata. Nerozumím tomu. Je to z toho důvodu, že koťátka jsou krásná? Že chci potomka svojí superkočky? Že u venkovní kočky se pár koťat ztratí?

Dlouhou dobu jsem žila na vesnici, i teď tam jezdím a ta mentalita mě občas nepřestává překvapovat. I když je pravda, že i tady už vidím pokrok.

Přesto nad tím vždycky přemýšlím, když vidím fotky krásných koťat, co se je někdo snaží udat. Velmi často za nesmyslné ceny (téma množitelů je ještě „vtipnější“), někdy pod výhružkami, co mají cílit na krajinu srdeční. A velmi často jsem z toho smutná.

Spousta lidí je spousta názorů a přesvědčení. Nikdo nemůže říct, že ten jeho je pravý a nikdy ho nezmění. Stejně jako ty moje, co spousta lidí považuje za „výšplechty mladé holky, co o životě ví prd“. Přesto si myslím, že kdyby se lidi na ledasco podívali selským rozumem, bylo by lépe i těm kočkám...

Ať už Valentýna slavíte nebo ne, určitě svoje kočky milujete. Máte kočky a kocoury s osudy, které byly šťastné od začátku, nebo naopak smutné, ale s happyendem u vás.

Tak vás prosím, abyste za mě svoje miláčky pořádně pomuchlali a ujistili se, že opravdu víte, co je pro ně nejlepší. Vždyť jejich osud je ve vašich rukou...

Příští týden se na vás těším s tématem o některých prapodivných kouscích, co naše čičiny předvádějí, tak ahoj!

Tagy ?

HaniK a smečka

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



10 komentářů

Reklama