
Tak si to představte, naši se nedávno sebrali, odjeli na Slovensko a nás nechali doma! Nic nepomohlo, že jsme se všichni motali po chodbě, jako aby nás taky přibalili, třeba alespoň mě, nebo malou Beátku, nic! Prostě řekli: "Tak tady nezlobte a my se brzy vrátíme," zavřeli dveře, nasedli do auta a byli pryč. Ne snad, že by ještě nikdy nikde nebyli, to ano, jezdí na nákup, někdy třeba odjedou i večer někam na návštěvu, ale s taškou? Bylo nám fakt ouvej. Holky psí taky tiše pokňukávaly, Hanička seděla na okně a dívala se do dálky, když zarachotil zámek a k nám přišel děda. Aha, řekl jsem si, tak děda se k nám nastěhoval, tak žádné zle. Děda mě poslouchá jako hodinky. Jednou jsem mu totiž z rozčilení skočil za krk, když mi brouzdal po mé dílně! No a od té doby to s ním mám dobré. Jak mě vidí, hned mi dává něco k jídlu, jak zakřičím, hned mi otvírá dveře do dílny. S Beatkou je velký kamarád, ta se s ním dokonce i pomazlí, nosí mu hračky a děda aportuje. Hanka se k němu moc nemá, ona je taková "jen maminčina", tak byla povětšinou na okně nebo na půdě. Ale jinak to celkem šlo. V noci jsem na dědu hupnul, protože si lehl v pokoji do postele, tak jsem musel prozkoumat, jestli spí. Nespal, nebo možná ano, ale pořádně se lekl. Haha, to jsem ale strašidlo! Byl jsem totiž za závěsem, díval se ven, jestli už naši jedou, no a když jsem je neviděl, provedl jsem nějaké vzrůšo.
Druhý den tam byl děda zase. Tak jsem mu přikazoval, že chci konzervu, Bea že musí dostat kuřecí masíčko, Haničku že najde určitě v koši na prádlo na skříni, protože chodil a volal a nemohl jí najít. Potom zase nemohl najít mě. On se totiž bál, že mu utečeme na zahradu. Opatrně otvíral dveře, pořád se rozhlížel, asi to pro něj byla dost námaha, hlídat tolik zvířat. Mami ta to zvládá jednou rukou, ale děda? No a tak chodil a hledal mě, už se určitě strachoval, no a já spal ve svojí plastové přepravce. Jak jinak? Šel s holkama psíma na procházku, díval se na televizi, to je divné, říkal jsem si, proč tu není máma?! A zase byla noc a děda se zas uložil do postele. Tak to už mi přišlo divné, protože se říkalo, že budou druhý den doma! Nestalo se něco? Celou noc jsem byl protivný, vykřikoval, chodil ke dveřím, až mě děda vyhnal na půdu. A hned po ránu jsem ale chtěl domů. Musím na ně čekat, určitě přijedou! Byl jsem vám tak rozčilený, že jsem se při jídle rozzuřil na Beátku, vyhodil jí od její misky a chtěl jíst její syrové kuřecí! Fuj! Když jsem to zjistil, tak jsem praštil do misky a ta letěla po kuchyni. A už tam byl děda. A prý co dělám. Tak jsem na něj zasyčel, děda popadl koště a to jsem panečku pelášil! Jako zajíc. A až do večera jsem trucoval na půdě.
Konečně jsem na dvoře uslyšel vrčet naše auto. A taky Žofina ho slyšela, ona moc nevidí, zato moc dobře slyší. Štěkala, letěla vítat, já se mohl na půdě ukřičet, jak jsem chtěl za nimi. Mami!!! Tady jsem!!! Pojď si rychle pro mě!!! A doma jsem předváděl všechny svoje radostné procedury, mezi které patří drápání škrabadla, drápání křesílka, drápání koberce aj. No, moc se jim to nezamlouvalo, ale z radosti se někdy dělají i hlouposti, že? Konečně jsou tady! Ale zase moc jim svojí radost ukazovat nebudu, mysleli by si, že se mi stýskalo, to přeci nejde, abych se tak shodil. Jsem přeci KOCOUR! Proto jsem ani v noci nešel za mami do postele, nechám jí nějaký čásek podusit, aby si uvědomila, že mě nemá nechávat tak dlouho samotného! Hanička se taky radovala, běhala, dokonce i mňoukala, nechala se hladit i chovat. No a o Beátce se to všeobecně ví, že je maminky mazánek, skákala po kredenci, když jí připravovala papáníčko, ležela u ní na gauči, potom si lehla k tátovi a na jeho nohách usnula. Je to ještě prcek!

Tak to by bylo pro dnešek vše. Postel jsme s mami ustlali, teď bude čekat na vánoční příjezd naší Věruny. Už se na ní všichni těšíme. Jen Bea jí vlastně nezná, tak to bude velké seznamování. Říkala mami, že začneme péct cukroví. To není nic pro mě, já nejsem na sladké. Jo a venku už máme takový zelený stromek, přivezli ho dnes naši z lesa, svítí na něm spousta světýlek a je to fakt pěkné. Vánoce. Budou to už moje třetí. Doufám, že mi zase někdo něco nadělí, třeba dobré šantové kapsičky nebo hillsky na zoubky, ty já rád. Tak se zatím mějte pěkně, příště vám napíšu, jak byla naše Nanninka z Bratislavy na výstavě, jak jsem skoro dostal od táty rákoskou, protože jsem šmejdil u sousedů na zahradě a jak to dopadlo s tím cukrovím. Krásné poslední listopadové dny a nezapomeňte jít v neděli na "Barborky". Všechny známé a jejich kočíky zdraví Jaffa s celou rodinou
Sdílejte! | O sdílení
![]()
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?