Noční běs
7. dubna 2016 |
HaniK |
9 123x / 1x
Ahoj kočkomilci,
po minulých pomstách je dnes vlastně příspěvek podobný. Název „noční běs“ není vůbec od věci.
Mám pocit, že jsem vám vždycky jen vykládala, jaké je to s naší smečkou přes den. Noci jsem maximálně tak naznačila a tím to haslo. Tak tentokrát to napravím.
Než jsem se přestěhovala do Brna, tak jsem samozřejmě byla zvyklá spát tak, že nějaké zvířátko mě obklopovalo. U rodičů to byl pejsek Max, který se vždycky stulil v nohách a byl spokojený. S kočkami je to samozřejmě jiné.
Jdeme do pelechu
Já si už vlastně ani nepamatuju, jestli nám holky huply do postele hned nebo jim to chvíli trvalo, ale v mé paměti jsou v posteli pořád.
Dokud byly dvě, tak to bylo vlastně celkem jednoduché. Měly přesně určená místa, která neměnily. Vločka mi spala za hlavou na polštáři a Sazinka si ušlapala pelíšek mezi nohama v peřině. Tehdy taky začalo období spaní na mumii. Tedy celou noc ve strnulé poloze na zádech. Bez možnosti se hnout. Hodně lidí, co jsem jim to říkala, se divilo, že to vydržím. Ale po čase si zvyknete na všechno. Otočit se na bok jsem začala považovat za neuvěřitelný luxus a doteď to tak mám.
Komplikace přišla s Plámou. Protože holky ho moc nepřijaly, tak mě nenapadlo nic lepšího, než malého kocourka dát doprostřed postele. Pláma hned pochopil, že toto je jeho teritorium, a tak po každém průzkumu bytu se rychle vracel do polštářů. A tak začaly zajímavé noci.
Za hlavou se mi děly boje, protože Vločkule odmítala opustit své tradiční místo a Pláma zase postel považoval za svůj pelíšek. Pokud bych někomu chtěla ukazovat svůj výstřih, tak by tam našel stopy po drápcích, právě tady z toho období bojů o místo za hlavou. Prostě přese mě občas přeběhlo kočičí komando. Samozřejmě ideálně tak kolem druhé v noci. Ráno jsem se pak nestačila divit, že vypadám jak po šermířském souboji.
Kluci spolu
Zajímavé bylo, že se asi nedohodli, takže Vločka začala spávat v obýváku a Pláma šel zkoumat místo v nohách. Tedy to Sazinčino. A začalo další období probděných nocí. Sazinka se chovala jako coura (courala po bytě tam a zpátky) a Pláma mi kousal palce u nohou.
A když jsme si na všechno tak nějak zvykli a místa se rozhodila, tak jsme se stěhovali. V novém bytě hodně dlouho trvalo, než Sazinka zase začala spát v nohách, než Vločka přišla za hlavu a Pláma objevil, že nejlíp je mu mezi dvěma lidmi, kdy může střídavě oba držet za ruce (hlavu, krk...).
Jejich mír nastal vlastně ve chvíli, kdy objevili, že pes do postele nesmí. Tudíž se mu společně smáli.
Problém byl, když k nám přišel Flekouš. Opět se postelová hierarchie naprosto rozhodila. Flekoušek se celé noci stěhoval na různá místa, roztahoval se, nechtěně (nebo chtěně?) vykopával svoje náhradní sourozence a ti prskali vzteky.
Ani my jsme nebyli ochuzeni o Flekoušovu zkoumavost. Jsem pokaždé trošku nervózní, když si lehne do polohy sfingy a upřeně mi kouká do očí. Nejspíš ho fascinuje, jak mrkám. Tedy zmateně mrkám ve tmě, protože nic nevidím. Jen upřeně čumící kočku, co má oproti mně výhodu vidění ve tmě.
Asi si lehnu
A když si konečně zase začali všichni zvykat (ideální situace je Sazinka v nohách, Vločka na hrudníku, Pláma u hlavy a Flekouš na boku), přišla další „kamarádka“, a to puberta.
Flekoušek usne kolem jedenácté a kolem páté je zase vzhůru. Nejdřív vzbudí všechny ostatní kočky, protože přece nebude vzhůru sám. A následně s vrkáním, mňoukám a vřeštěním lítá od ložnice k trucovně a zpět. Pokud najde cestou ještě něco hrkacího, není spokojenějšího kocoura. My pak s mužem usínáme (zvlášť já) ve dne a já přemýšlím, že si pořídím špunty do uší. Problém ale je, že nevím, jak zabráním nočním útokům na moje řetízky. On je Flekoušek totiž taky převlečená straka.
Už byly i pokusy, že jsme všechny kočky zavřely do kuchyně, ale po sérii zoufalého mňoukání, škrábání na dveře a skákání na kliku jsme zhodnotili, že naše postel prostě není už naše postel. My jsme jen hosté, co se s obyvatelstvem musí smířit.
Výměna místa s Flekoušem. Ten je v pelechu
Pak se vždycky těším, když jsme někde pryč, jak se vyspím. Ale dopadne to tak, že stejně ležím na zádech a nemůžu usnout, protože mi nikde nic nezavazí a to není normální...
Jak se stavíte ke kočce v posteli? Nesmí tam nebo je tam pořád?
Příští týden vám napíšu zprávu o tom, jak jsme splnili roční povinnost. Tak ahoj!
Tagy ?
HaniK a smečka
| O sdílení
Ahoj kočkomilci, dnešní téma bude velmi zákeřné, protože, přiznejme si to, kočky občas (nebo víc) nejsou ...
9
|
9 278x
31. března 2016
8
|
8 867x
24. března 2016
Ahoj kočkomilci, doufám, že vám další týden pěkně uběhl a zažili jste něco pěkného. Mně se čas opět začal...
11
|
9 460x
17. března 2016
Archibald 11. dubna 2016 12:39
Arčínek do čtvrtka spinkal tak do 23hod ve svém pelíšku, potom přištrádoval do postele a jak dlouhý, tak široký se rozvalil mezi nohy od kolen dolů a spinkal. Okolo 4 hod ranní se už přesunul vedle hrudníku a čekal na 5.40, kdy bude dělat budíček a hopkat, lovit palce u nohou a tak. Příchodem Jasmínky zatím stále trucuje, nenechá se ani pohladit, natož do postele, kde leží ten malý okupant. Tak uvidíme...
Matýsek z Pankráce 9. dubna 2016 20:18
Na začátku to byl nezvyk a budila jsem se, kdykoliv Matýsek skočil na postel, ale časem jsem si zvykla a dneska už mě musí sám dotykem packy v obličeji budit, když se chce nad ránem lísat a nechat hladit; to chce každé ráno, je totiž hodně mazlivý. Lehává u hlavy i v nohách, pak spím taky na mumii.
Pája6 8. dubna 2016 21:46
Náš Pája I. byl ohromný mazel, spával často obtočený kolem hlavy, pokud mu hlava uhnula, našel si ji znovu. Pája II. a Hanny se přijdou pomazlit, Hanny prošmejdí pod dekou, ale pak si najdou pelíšky u postele, každý svůj. Přijdou, až vstáváme a to je mi moc líto, že už nemůžu zůstat a oni si užívají vyhřátý pelech :-)...
evelinas 8. dubna 2016 17:48
Já mám Smudlinku stále vedla seba,ked sa prebudím tak ju pohladím.Aladarko príde večer pošlapat a po pohladení si lahne za vankúš vedla hlavy.Jony spí nad nami na parapete a muchlat sa príde až ked sú tí dvaja z postele preč.Posledná príde Lejduška po pol hodiny lásky lahne na uvolnené miesto po Smudinke,ktorá urazená zradou uteká na prízemie.Bola by som rada aby som dokázala spat obložená ako Haník,no neviem,stále sa prehadzujem.A vlastne sa aj bojím aby neochoreli v neustálej snahe ma liečit ako Kasperko,bez ktorého na hrudi som nevedela zaspat.Ak som bola preč z domu dávala som si na hrud knihu aj ked nemala 6 kg aby som hned zaspala.Kasperko a Oliverko boli moji prvý a naše energie boli vyladené a ja som sa pod nimi nevrtela.
MaJ 8. dubna 2016 15:36
Kočky s námi spaly v posteli v bytě, v paneláku ve městě. Po přestěhování do domku na venkově nejprve taky, ale moc jsem nesdílela jejich nadšení pro do-lov živých myší v peřinách, ani pro tvoření zásob mrtvých úlovků za nočními stolky. Takže po rekonstrukci domu je pouštíme do ložnice jen ráno, na mazlící návštěvy, a u vchodu kontrolujeme tlamky a zabavujeme kořist ;)
HaniK 8. dubna 2016 10:09
Rodiče na vesnici taky s kočkou nespí. Mají jinde ložnici a kočka spí v obýváku. Kdysi dávno se zavírala do koupelky, kde měla pelech, žrádlo a záchod. A ráno se zase pustila. Ale nevím, jak to bude teď, páč naši přestavují patro, tak možná bude taky postelová.
mdeknight 8. dubna 2016 10:07
Míša (6) - a co Vy na to, hrajete si?! Můj manžel pro to nemá absolutně žádné pochopení, když si chce Dafča hrát takto brzy :-))
marcelab 8. dubna 2016 10:01
Míša si zvykl spát v nohách, kde se spokojeně uvelebí, natáhne se jak dlouhý, tak široký, takže se moc převracet taky nemůžu, abych miláčka nevzbudila. Probouzí se kolem 3. ráno a nejraději by si hrál.
mdeknight 8. dubna 2016 8:49
Když jsme si ji dovezli domů, zalezla do botníku a nechtěla vylézt. Násilím jsem ji vytáhla, ukázala jsem jí záchůdek, kde má misky, pelíšek a pak zase utíkala do botníku. Tak jsme ji tam nechali, chodili jsme ji hladit a pozorovat. Večer jsme šli spát a nechali jsme otevřené dveře do ložnice - no a kolem jedné v noci stála na prahu a mňoukala...tak jsem na ni zavolala a ona nesměle přišla k posteli, hupla k nám a bylo to :-) My jsme -když jsme s rodiči bydleli na vesnici- měli kočky odjakživa, ale do postele nemohly, svoje pelíšky měly v chodbě.
HaniK 8. dubna 2016 8:48
Buď klidná. Já taky nespala. A s každým kotětem byly nervy, že ho přilehnu, někde skočí a zapadne.. Až po pár nocích jsem si zvykla.
gwen 8. dubna 2016 8:41
mdeknight - a když jste si ji pořídili- poprvé, když přišla do postele. Nelekla jste se?
Nebo tu máte kočky všichni jako úplně odmala a jediná, kdo celou noc nespal jsem já?.-o))
mdeknight 8. dubna 2016 8:35
Naše Dafinka většinou přijde kolem druhé ráno, zalehne doprostřed mezi naše polštáře, kde už jí automaticky děláme místo. Já dám v polospánku svoji ruku na její tlapku, ona mi dá na moji ruku svoji druhou tlapku, pak to pojistí hlavičkou a takto spíme do půl 6, než zazvoní budík. O víkendu spíme trochu déle. Ale zase když má zlobivou náladu, přijde v noci třeba 3-4x, jen mezi nás skočí, zapřede a za chvíli už jde zase pryč.. Uvidíme, jak to bude teď, po kastraci - manžel doufám, že bude víc spací, než dosud :-D
HaniK 8. dubna 2016 7:06
A taky se chce Pláma držet za packu a ruku. A já třeba trpim na studené ruce a fén kontakt a teplými kočičími packami mi dělá nesmírně dobře.
HaniK 8. dubna 2016 6:44
Děkuji za reakce a vzpomínky, jak veselé, tak i ty smutnější.
Mám pocit, že jsem někde už zmiňovala, že mě Plama v noci občas dusí. Prostě se mi obtahne kolem krku a nemůžu ho dostat dolů. A jak má sedm kilo, tak mi jde o život. :-D
katyp50 7. dubna 2016 23:05
Ach jo! Pro mne smutné téma. První kocourek Melíšek První se mnou spal v posteli a byli jsme oba šťastní a užívali si to. Pak přišel Zrzínek, když se osmělil po pár měsících, prožitých v úkrytech bytu, tak spinkal v posteli na polštářku, zvaném "kytička", ten byl jen jeho a Zrzínek byl jen můj - stačilo natáhnout ruku a už jsem měla k drbání připravené bříško. Ríšánek spinkal v pelíšku v nohách postele. Hned, jak jsem se ráno pohnula, přiběhl a zavrtal mi čumáček pod peřinu a potřeboval nutně podrbkat. Bělinka moc do postele nechodila, ale ráno se přišla pomazlit. Všichni jsou už za Duhou. Dneska mám Cecilku a Melíška Druhého, ani jeden z nich se mnou nespí. Je mi to líto, protože v té posteli je mi smutno!
Karla z Končin 7. dubna 2016 22:52
Úplně super článek :-)))
Dorotka samozřejmě do postele může :-) Se mnou spávat nechce, a to ji lákám. Když za mnou milostivě přijde, vydrží asi půl minuty a znechuceně odchází, tak nevím, co dělám špatně. Ale když jsem nemocná, tak se mnou spí :-)
Jinak většinou v noci spává s mamkou.
Maud 7. dubna 2016 20:58
Maya na nikoho nesedne, jen na syna, já mu závidím. Rozdělila si naše služby - manžel ji drbe, já posluhuju a na syna leze, ale pozor, nespí s ním! Moc se mele. Takže chrupe se mnou v nohách nebo uprostřed postele a já ji opatrně obléhám a ráno pyšně hlásím, že spala se mnou. Nejsem já magor? Nedá se od nikoho kromě nás pohladit a já jsem zatím jediná ženská, která ji může pochovat, ale na klín mi nepůjde ani za nic.
ween 7. dubna 2016 18:30
Oliver jinak než v posteli vedle mojí hlavy neusíná... v noci se pak často přestěhuje na peřinu mezi nohy, a když usnu na zádech, to se pak probudím, že se mi nějak těžko dýchá.. to víte, osm kilo na hrudníku nebo břiše je znát :)
inusanka 7. dubna 2016 15:16
No, já bych ráda kocoura tak někde okolo hlavy, ale mám Felínka v nohách. Teda vlastně mezi nohama a jakýkoli pohyb je z jeho strany kvitován jako útok na jeho osobnost. Gafy, pokud spí s námi, většinou je u manžela v nohách, kde okupuje deku. Problém nastává když chce s námi spát i psí slečna, protože ona přece nebude spát s kocourama, ale do té postele chce takže fufňá a píská tak dlouho, dokud to oni nevzdají. Potom zaujme svou polohu a že se některý vrátil už neřeší
gwen 7. dubna 2016 10:46
Z pohledu člověka, co doma nemá kočky. První noc v bytě s kočkami. Nezvyk. Pohyb. Skoky na postel, otírání se....Když už jsem nad ránem usnula, každý pohyb mě vzbudil (on to byl taky alarm z pohybu u malého dítěte, kdy automaticky prostě nespíte).
Vzpomínáte si vy na svoji první noc s kočkami?:o))
mdeknight 7. dubna 2016 9:50
Další hezký, vtipný článek, vždy se těším na Váš psací čtvrtek, Hani :-) Než jsme si pořídili Dafinku, všude jsem říkala, že do postele ji nepustíme...porušili jsme to samozřejmě hned první noc :-D Teď, když je stále ještě mírně naštvaná, k nám v noci nechodí a mně to hrozně chybí!
viva 7. dubna 2016 9:13
HaniK, kočka do postele patří, proto ji přece máme. Není lepší antidepresivum než předení koček kolem těla. :-)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
