O Beátce, o výstavě, o naháněčce, o motýlovi, o lovu, o Haničce, o návštěvě, prostě o podzimu

Tak dnes začnu Beátkou. Je to moc hodná kočička a začíná se mi líbit. A ona se navíc, když mě vidí, většinou položí na bok a tiše kňourá. Já ji proboha nic nedělám, to se nebojte, ale ona je taková tulilka. Tak k ní vždy přijdu, trošku jí líznu, trošku čuchnu, jenže najednou je z tulilky dračice, zasyčí a bručí jako velký lev. No a už byla na svojí první výstavě. Vzpomínali jsme s mami na tu mojí, to jsem byl ještě malý kocouřík a bylo to v Plzni. Beatka byla v Pardubicích, tam to taky znám, pokousal jsem tam přeci naší mami, vzpomínáte? Cesta se jí ale vůbec nelíbila, to víte, ona je taková hospodyňka. Doma s mami uklízí, vaří, kontroluje dvorek, lehá si do koše s prádlem, když se žehlí. No a teď najednou taková daleká cesta. Ale zvládla to. Měla nové záclonky, krémové, pěkně si celý den ležela ve své klícce, trošku se tedy zlobila na přejímce, ale jak by také ne, když jí nějaký cizí člověk sahal do tlamičky. Měla ho kousnout! Já bych to udělal. Potom se na ní chodily dívat všelijaké paní, se kterými se zná naše mami, hlavně tam hned přišla paní Alča z Prahy, říkaly, že je pěkná, a také se ptaly na mě! Potom byla Beátka na posouzení u paní Mahelkové, líbila se jí, říkala, že je slibná kočička, napsala jí to i do posudku a dostala diplom a krásnou červenou kokardu. Mami mi žalovala, že Bea celý den nejedla ani nepila, proto, když se vrátili domů, jsem na ní dohlížel, aby všechno dohnala. A potom jsme spolu spali na skříni. Ale v neděli dělala Bea trochu uraženou, mami jí musela přemlouvat, aby se začala tulit, ale po procházce na dvorek to už zase bylo všechno dobré. Jen Hanka na ní několikrát zaútočila. Ona si asi myslela, že když s ní naši v sobotu odjeli, tak ji už nepřivezou zpátky. Ale naštěstí přivezli. Je s ní docela legrace. Chodí do tují, tam si lehne a číhá na kuřata. Jenže naše kuřata jsou náramně statečná a nebojí se. A někdy si přivedou na pomoc i starou slepici. A tak tuhle odpoledne stála slepice proti Beátce a nebo Beátka proti slepici? Až jsem se divil, jak je statečná! Venku teď poletuje spousta listí spadaného ze stromů, a protože tak je to s každým kotětem, Bea ho loví. Jako já, jako Hanka, jako každá kočička, když je malá. Dokonce ho prý loví i naše Nannka v Bratislavě. Také jste lovili nebo lovíte listí?



No a tak si s Beruškou užíváme. Ráda pozoruje ptáčky na krmítku a už jí to nedalo a na krmítko se vyškrábala. Jenže žádný opeřenec na ní nečekal. Byla z toho trochu zklamaná. Já jsem se nechtěl nechat zahanbit a vylezl jsem tam také! No a zase zkoušela šplh po plotě, naštěstí je jí naše mami pořád v patách. Jako mě. Pejsků už se Bea nebojí vůbec, dokonce se občas i k některé fence přitulí, provedla ohromou rošťárnu, shodila ve spíži z police malinovou marmeládu, která se samozřejmě na schodech rozbila a ona potom seděla na kufru a jen vyděšeně mňoučíčkala. No a její největší zlobidlo je, když přijde ven, tak hned běží do suché hlíny u vrátek a příšerně se v ní vyválí. Mami na ní křičí, že jako Beo ne, ale kdepak, Bea ano. A pro jistotu to ještě několikrát zopakuje. Má potom kožíšek jako suché kakao, práší se z ní jako ze staré deky a občas si do něj nabere i kousek trávy, lístek nebo klacík. Je potom sice dokonale maskovaná pro případný útok na krmítko, ale však víte, jak je to s ptáčky. A mami z toho začne kýchat. Už se těšíme, co bude dělat, až napadne první snížek.



A teď trochu akčního. Byli jsme tuhle na vycházce na louce. Tam tedy Beatka nechodí, ona má ještě malé nožky. Když jsme se vrátili, šel jsem na kontrolu k hornímu plotu a uviděl kousek od nás postávat sousedovic kocoura. A za ním! Plot zdolám raz-dva, dva šplhy, jeden skok a pádím. A tu za mnou naše Žofina. A zpoza plotu už jen slyším: "Jaffo (rozumějte Žafo), Žofi!!" Aha, mami to zase viděla a já se tak snažil. No rychle za kocourem. Žofina taky. Kocour pod auto, já za ním, Žofina se tam nevešla, nevadí, rychle před auto, kocour šmik, po zahradě ke stromu, my s Žofinou jedním skokem za ním. Kocour hups, na strom. Mami tam a smála se, i když na mě měla trochu zlost. Z jedné strany stromu tlapkami opřená o kmen Žofina, z druhé strany já. Škoda, neměla foťák, protože takovou honičku tedy nečekala. Kocour na nejvyšší větvičce, my dole jako vítězové, Žofina štěkala a já skoro taky. Jo není nad přátelství s pořádným hafanem a ještě se stejným jménem! Občas zavolá mami na mě, vůbec ale není překvapená, když přiběhne Žofina. Prostě patříme k sobě!

Doma se nám o zábavku postarala tuhle naše mami. Přinesla si do pokojíku ztuhlého motýla. Prý abych ho na půdě nezamordoval. Cha cha. Tak jsem jí ho zamordoval doma. A ještě jsem strhnul záclonu. On se totiž ohřál, rozletěl se, sedl na tu záclonu a dál už si to umíte představit. Mých 8 kg zamotaných v té příšerné věci, tak jsem trochu zaškubal a bylo to. Ale dostal jsem ho. Potom ještě přiběhla Hanka, taky ho trochu pohonila, protože on i přes to, že jsem mu sedral z křídel skoro všechen barevný prášek, ještě letěl, no a dozakousla ho Beátka. Měla z toho holčička takovou radost, že u něj ještě dlouho ležela, držela ho tlapkou a spokojeně předla. Mouchy se jí zatím tolik nedaří, jen občas, tak si alespoň dokázala, že z ní správný lovec vyroste.

To já jsem osobní lovič naší Žofiny. Zase se to podařilo. Dostal jsem na zahradě pěknou myš. Ale co následovalo potom, mami jen křičela. Pustili jsme se totiž do hrabání. No a Žofina má velké a silné tlapky, hrabala proto jako o závod a když jsme byli odehnáni, zůstaly po nás na zahradě pěkné zákopy. Říkala mami, že skoro jako po divočácích. Jsme dobří, jsme sehraná dvojka!


A Hanička? Z naší Haničky je opravdová dáma. Když jde ven, tak sedí na hromadě kamení a sleduje, zda náhodou nevyleze nějaká myš. Většinou je úspěšná, ví jak zaútočit rychle a bez křiku. Když se prochází, tak se tak svůdně nakrucuje, že k nám kvůli ní lezou cizí kocouři. Nemají ovšem šanci, protože jednak hlídá mami, potom jsem ve stálém střehu já, ale dokonce už zabodoval i náš táta. Tuhle večer viděl, že se rozsvítilo světlo na verandě. Šel se tam proto podívat a představte si, byl tam ten soused dvoubarevňák. Ten, co jsem ho pár dní potom s Žofinou prohnal. Táta zakřičel: "Vetřelec!" a už po něm letěla naší mami bota. Nic příhodnějšího se mu do ruky v tu chvíli nešiklo. Ten letěl, skoro povalil plot. A potom jsem si na něj ještě došlápl já, tak snad dá pokoj! No a abych to dokončil, Hanička se konečně trochu opravila po té sérii svých mrouskaček, má pěkně kulaté tělo, vrátila se jí její barva a krásně mňouká a mluví. Chodí za mami a říká, když chce jíst, když chce pochovat, když chce pustit na půdu. Asi jí také pomohlo, že máme doma Beatku. Vidí, jak se pořád s lidmi muchluje, tak to chce také. Dokonce si začala hrát. Někdy si určenou hračku sama přinese a dožaduje se maminky. Je u nás prostě pohoda. Já zase lezu na mami v noci do postele, objímám jí tlapkama, bručím blaženě, ze skříně bručí blaženě Beátka a přizvukuje z okenního parapetu Hanička. Je to jako nový televizní seriál "Bručí celá rodina", protože potom bručí i táta, že nemůže spát a nakonec mami, když mě táta z ložnice vyžene.



Je to prostě všechno moc prima. Podzim se krásně povedl, sluníčko nás neopouští, jen občas je mlha, ideální doba na podzimní výlety. A proto u nás byla vzácná návštěva, přijeli se k nám podívat z Prahy Nancynka a Suzi se svými páníčky. Nancynku jsem očichal, Suzi také, ale ta syčela. Nancy se schovala v ložnici pod postel, třeba si vzpomněla na své kotěcí honičky se sestřičkami. Je moc pěkná, má krásné oči a úžasné tečky. Ale posuďte sami v Kočkoalbu. Obě kočičky cestují v pytlíku. V přepravkách se jim nelíbí, navíc zabírají moc místa, a proto dostanou na cestu hadrový pytlík, sedí si pěkně u páníčků na klíně a všechno mohou pozorovat. Dobrý nápad, že? Jen ne pro mě! Já bych takový pytlík prorval, to jsem raději v té své bedně! Jsem přeci kocour!

Tak se mějte všichni moc krásně. Dávejte si pozor na rýmu, už to začne, venku se ochladilo, tak ať vašim páníčkům neprochladnou nohy a ruce. Když je nemáte doma, načerpejte teplíčko do kožichů, no a až přijdou domů, rychle jim ho běžte předat. Mají to rádi! Zdraví vás všechny Jaffa

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama