Je jedno, z jaké strany Vídně se do kočičí kavárny vydáte. Projdete se ulicemi s obchody známých značek jako je Prada, Max Mara nebo Versace a jestliže budete u Dómu Sv. Štěpána, máte vyhráno. Už je to jen kousek.
Rohový dům poznáte podle sítí v oknech a originální upoutávkou s kočkou v hlavní roli.
Filip: Neko znamená japonsky kočka.
Vstupní dveře jsou dvojité a prostor vevnitř je velký a vzdušný. Přibližně deset stolků vesměs plných všemi věkovými kategoriemi. Od dveří jsme viděli dvě kočky. Jedna spící, jedna procházející se. (Později jsme zjistili, že spíš hledající si klid.)
Objednali jsme si vodu a džus (Filip říkal, že je to ten nejlepší džus) a při nahlédnutí do nápojového lístku jsme měli dojem, že kavárnu vlastní Japonci, protože názvy nápojů byly i v japonštině a hlavně nepřeberné množství japonských čajů.
Ke každé kočce bylo u její fotky napsáno, jak se jmenuje, kdy se narodila a kraťoučká charakteristika. Podle všeho by jich mělo být v kavárně pět.
Bar má kavárna prosklený a celý uzavřený.
Styl kavárny je jednoduchý, ale je zde velký prostor uprostřed, kde kočky mají svoje hračky, mávátka, krabice a hlavně možnost promenády, aby se ukázaly hostům. Měla jsem dojem, že lidé přišli za kočkami. Že jim je jejich přítomnost příjemná, že mají radost, když je vidí a mohou si je třeba pohladit.
Ovšem kočky se mi zdály spíše odtažité a hledající si místo, kde by měly klid. V době naší přítomnosti tam byly i dvě holčičky, které si s kočkami chtěly hrát se všemi možnými mávátky a upoutat jejich pozornost. To ale byla naše šance, kdy kočka přišla pod naší židli a chvíli u nás odpočívala.
Filip: No, přikrčila se, koukala, jestli ji děti ztratily, a pak tam ve střehu chvilku odpočívala :o) Začal jsem chápat, proč některé kavárny v Česku asi omezily vstup dětem, na druhou stranu, tohle je záležitost rodičů, aby dětem vysvětlili, co a jak je pro živá zvířata správné. Snad se to stalo, protože holčičky po chvilce zmizely.
V průběhu návštěvy jsme také zavítali na toalety. Moc hezky udělané, výzdoba skvělá a hlavně byly čisté a uklizené.
Filip: Originální byly i ikonky na dveřích.
Nevím, jestli je ve Vídni nějaká další kavárna (když v Praze a vlastně v celé ČR jich je docela dost a vlastně málo, protože u nás ve městě není), ale tahle vídeňská byla okukována i zvenku. Hodně lidí a hlavně cizinců, jakmile prošli kolem, vykouzlili úsměv na tváři.
Filip: Měl jsem pocit, že návštěvníci měli z koček radost. Každý se nějak prošel kolem kavárny, podíval se na kočičí strom a hračky. A když šla kočka kolem něj, třeba ji pohladil. Všechno tak nějak v klidu a pohodě. Pro mě příjemné místo.
A otevřené okno nebo dveře a sítě v oknech byly jak dobrá reklama pro kavárnu, tak přinášely dobrý vzduch pro nás v kavárně.
Tagy ?
kočičí kavárnareportážSdílejte! | O sdílení
Chtěli byste zkusit, jak vypadá kočičí kavárna naživo? Najděte si tu nejbližší v našem seznamu!
Pelíšek. Ten kočičí a kavárenský. Projekt, který jsem sledovala od jeho počátku, vznikl...
Druhá moje návštěva slovenských kočičích kaváren vedla do Zámocké ulice č. 24. Když vyjdete příšerný kopec...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?