Měla jsem štěstí v neštěstí. Byla jsem vybrána (v naší práci) na neoblíbenou služební cestu do Bratislavy. A protože tam bylo hodně volného času, rozhodla jsem se ho využít užitečně.
Moje první zastávka byla v kočičí kavárně Mačinézy. Neposoudím, jak moc je ve středu města, ale já sama se všude dopravovala pěškobusem. Leží zhruba 25 minut od autobusového stanoviště Mlynské nivy na adrese Čajakova 1. Musím se přiznat, že jsem to chvíli hledala, protože pro mě tam bylo prapodivné značení ulic.
Konečně jsem byla před kavárnou, bylo krátce po jedenácté dopoledne, ale... zrada. Dveře byly otevřené dokořán. Říkala jsem si, že je někde nějaká chyba, protože přece by jim kočky utekly hned do silnice. Se silně smíšenými pocity jsem vešla. Na první pohled nikde žádná kočka. Zmatená jsem se usadila, že si teda dám aspoň čaj. Nikde tu nemají žádná pravidla, jen na stolech lístky s kávou a jinými nápoji.
V tom mě ale zbystřila slečna, co se mě zeptala, že když mám kočičí svetr, boty a tašku, jestli nechci jít vedle ke kočkám. Tak jsem se samozřejmě zvedla a přesunula se do druhé místnosti. Dvě kočičky tu tedy mají odděleně, s čímž jsem se ještě nesetkala a dost mě to zaujalo. Později jsem se dozvěděla, že dřívější kočičky měly otevřeno a byly tak vycvičené, že chodily jen vedle na gauč, ale dál ne. Snad se to podaří i s těmi nynějšími.
Mimochodem, tato kavárnička je umisťovací a mají velmi aktivní facebook, který se zaměřuje na útulkové nebo zatoulané kočičky, a vůbec je to takové sympatické.
Design první části je takový pařížský. Útulná kavárnička, sice celkem malá, ale moc hezká. Druhá místnost s kočkami je ještě menší, ale z té jsem byla nadšená. Gauče, polštáře, obrázky, škrabadla, hračky a také kočičí záchody. Mimochodem, když tu před vámi jde číča na záchod, tak máte hned volat vedle obsluhu.
Jak už jsem psala, tak v této místnosti jsou dvě kočky. Kocour Mišo, který je velmi schizofrenní povahy, a miloučká kočička Dobiška (Dobeška), která je v kavárně čerstvě. Před kocourkem jsem byla hned varována, že je zvláštní povaha. Chvíli se před vámi válí, chvíli po vás skáče a kouše. Pro jistotu mi byla s objednaným zázvorovým čajem donesena voda v rozprašovači, co na něj prý působí. Použila jsem ji náznakem jen jednou a to při odchodu, protože Mišo ležel před dveřmi a nechtěl se hnout.
Dobiška sice byla chvíli zalezlá pod gaučem, ale na volání se vysoukala a ukázalo se, že je velice tulivá. Chvíli jsem ji měla i na klíně, kde se o mě spokojeně otírala.
Obě kočičky mají smutný osud, kdy Mišo byl pro svou problémovou povahu několikrát vrácen z adopčních rodin a Dobiška byla v útulku celý svůj život.
Toto všechno a ještě mnohem víc jsem se dozvěděla od neskutečně milé slečny, která mě obsluhovala. I když tady se to nedá tak říct. Po celou dobu, kdy jsem byla v místnosti s kočkami, jsem si přišla jako u kamarádky v obýváku, která mi prostě přinesla zázvorový čaj (spouuusta zázvoru, pěkně mě to povzbudilo hlavu), a kecaly jsme o kočkách. Taky jsem se nechala unést atmosférou a lezla jsem tam po kolenou a seděla na zemi s Dobiškou. Jojo, i taková návštěva kočičí kavárny může být.
Děti sem smí, ale podle mě je to tady s nimi složité, protože je rodiče můžou nechat za dveřmi a děti pak můžou být na kočičky nepříjemné. S dětmi proto doporučuju spíš druhou kočičí kavárnu. (pozn. autorky: později jsem se dozvěděla, že druhá kavárna má přístup od dvanácti let)
Tím, jak byla „jiná“ atmosféra, tak jsem si nestihla zajít na toaletu, ale protože slečna neustále něco uklízela, tak bych neměla strach.
V mé přítomnosti tam byl ještě jeden pán, ale ten to kombinoval. Většinu času strávil v kavárenské místnosti a do kočičí šel jen podrbat kočičky.
Tato kavárna pro mě byla velký zážitek. Jak pro její systém, tak pro kočičky a i super pokec se slečnou. Budu držet palce, aby se pro obě kočky našel „ten pravý“ domov a až budu zase v Blavě, určitě se ráda znovu stavím.
Kavárna na Facebooku
Internetové stránky kavárny
Tagy ?
kočičí kavárnarecenzereportážSdílejte! | O sdílení
Chtěli byste zkusit, jak vypadá kočičí kavárna naživo? Najděte si tu nejbližší v našem seznamu!
Druhá moje návštěva slovenských kočičích kaváren vedla do Zámocké ulice č. 24. Když vyjdete příšerný kopec...
Pelíšek. Ten kočičí a kavárenský. Projekt, který jsem sledovala od jeho počátku, vznikl...
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?