Známá a obdivovaná britská kočka - nyní v dlouhosrstém vydání.
Britská dlouhosrstá kočka je sesterským plemenem britských krátkosrstých, které byly vyšlechtěny ve Velké Británii v 19. století - pro chov byly vybírány zavalité, zakulacené kočky s krátkýma nohama, důležitou roli hrála také barva očí. Pro zlepšení kvality srsti byly tyto kočky často kříženy s kočkami perskými, což ale vedlo k občasnému výskytu dlouhosrstých koťátek ve vrzích krátkosrstých rodičů. Dříve byla tato koťátka z chovu vyřazována jako nežádoucí, postupně si však svým půvabem získala příznivce, kteří začali dlouhosrstou formu oblíbeného plemene chovat.
Díky těmto chovatelům pak byly dlouhosrsté britky uznány jako samostatné plemeno v roce 2008 organizací WCF, tu následovala americká organizace TICA (2009) a od října 2017 se toto plemeno dočkalo plného uznání i u v Česku nejrozšířenější organizace FIFe.
Ve světě znají britské dlouhosrsté kočky pod různými jmény - v Evropě se někdy používá označení "Britannica", v Americe "Lowlander", u nás jednoduše "britská dlouhosrstá kočka" (s kódem BLH). V České republice je zatím toto plemeno velmi vzácné a věnuje se mu jen hrstka chovatelských stanic.
Dlouhosrstým britským kočkám nechybí typický úsměv ani mohutnost jejich krátkosrstých příbuzných - naopak jim jejich hustá, polodlouhá srst přidává na objemu, díky čemuž vypadají ještě větší. Kocouři jsou navíc výrazně mohutnější než kočky a do své působivé váhy 6-10 kg dospívají několik let. Charakteristické jsou pro britky mohutné tváře, kratší nos, zaoblené uši posazené daleko od sebe a výrazné, kulaté oči. Typické jsou pro ně také bohatě ochlupené velké tlapky.
Kožíšek dlouhosrstých britských koček je hustý, hebký a polodlouhý až dlouhý. Může nabývat všech barev uznaných pro britky krátkosrsté, od modré přes želvovinovou a stříbřitou až po krémovou, s kresbou nebo bez ní. Barva očí může být pro většinu barev od zlaté po měděnou, ale například u koček stříbřitých jsou zelené a u koček se siamskými odznaky dokonce modré. Oči se britkám vybarvují poměrně dlouho - některá koťata mají typicky oranžové oči už okolo pěti měsíců, jiným se plně vybarví až v roce, dalším zůstanou zlatavé. Pokud má koťátko oříškově hnědé oči, nelekejte se - z této barvy se časem vyvine krásná měděná.
Britské dlouhosrsté nezapřou ani svou britskou povahu - a to ne ledajakou, přímo královskou. Jsou rezervované a samostatné, vznešené a věrné svému dvojnožci. Nerady sebou nechávají manipulovat a nejsou z těch, které si posadíte na klín a ony na něm ochotně přetrvají - o to větší poctou je, když vás jejich veličenstvo vyhledá samo a za doprovodu mocného vrnění si nechá zanořit ruce do svého heboučkého kožíšku.
Zajímavé však je, že dokáží vždy v nejvhodnější okamžik odsunout stranou svou autoritu a obrnit se trpělivostí - k dětem bývají nanejvýš vstřícné. Jsou inteligentní (někdy více, než by si jejich dvojnožec přál) a spíše klidnější - to ale neznamená, že si s nimi neužijete mnoha hodin divoké hry (zejména v průběhu prvního roku).
Jak už jejich hustý dlouhý kožíšek napovídá, dlouhosrsté britské kočky jsou na péči o něco náročnější než jejich krátkosrsté příbuzné. Abychom předešli zaplstění jejich krásné srsti (ačkoliv se zacuchává jen málokdy) a především pak tvorbě nestravitelných smotků chlupů v žaludku, je třeba tyto kočky pravidelně česat a několikrát ročně se doporučuje i sprcha (především v období línání). Musíme také počítat, že se do dlouhých chloupků snadno zamotá nějaká ta nečistota či stelivo - je tedy dobré na to myslet již při jeho výběru a sáhnout spíše po hrubším typu s velkými částečkami, jako jsou například dřevěné pelety. V ostatních ohledech je však péče o britskou dlouhosrstou stejná jako o její krátkosrstou verzi - základem je kvalitní strava a čisté zázemí s pitnou vodou, hračkami, záchodkem a škrabadlem.
Podobně jako u krátkosrstých britských koček a jiných plemen, která byla vyšlechtěna s přikřížením perských koček, i mezi dlouhosrstými britkami se bohužel vyskytuje dědičné onemocnění srdce s názvem hypertrofická kardiomyopatie neboli HCM. Naštěstí poslední dobou stále více chovatelů přistupuje k testování svých chovných koček na tuto nemoc, stejně jako na dědičné onemocnění ledvin PKD a nebezpečné virové infekce FIV (kočičí HIV) a FeLV. Dobrý chovatel by měl být schopen zájemci o koťátko negativní výsledek těchto testů prokázat.
Text a fotky chovatelská stanice Emitopia
Tagy ?
britská dlouhosrstá kočkaplemenoSdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?