Devon rex

24. srpna 2015  |  Sandra Miszaková  |  28 430x / 1x

Přestože se může zdát, že toto plemeno přijelo na Zemi v kosmické lodi, v prvopočátku vzniklo přírodní mutací.

Devon rex

Historie

Roku 1960 ve městě Buckfastleigh v hrabství Devon v Anglii se venkovní želvovinové kočičce paní Beryl Cox narodilo kadeřavé kotě. Jeho tátou byl zřejmě kocourek s nápadně kudrnatou srstí, který žil v tamním opuštěném cínovém dole, nikdy se ho ale nepodařilo najít. Milovnice koček paní Cox pojmenovala kotě Kirlee, nechala si ho doma a příběh by tady mohl skončit, kdyby náhodou nenarazila na článek o kadeřavých kočkách z Cornwallu.

V Cornwallu se totiž o deset let dříve objevilo kadeřavé kotě ve vrhu jiné želvovinové kočky a divokého kocoura. Po kontrole u veterináře se tamní chovatelka Nina Ennismore rozhodla připustit kocoura s jeho matkou, aby získala další kadeřavá koťata. Kocour se jmenoval Kallibunker a po experimentování, jak získat další koťata stejného typu, se přišlo na to, že gen pro kadeřavou srst se projevil jen ve druhé generaci a jen tehdy, kdy potomek byl připuštěn zpět s kadeřavým nositelem genu.

Paní Cox se rozhodla prodat milovaného Kirleeho chovatelům z Cornwallu, kteří stále hledali způsob, jak získat další podobná koťata. A opět by tady příběh mohl skončit, protože dvěma rexům se kadeřavá koťata nenarodila. Jen náhodou se při dalším páření těchto koček přišlo na to, že geny byly rozdílné. A tak vznikla dvě různá plemena, cornwallská kočka, cornish rex, a devon rex. Přesto až do roku 1984 byla obě plemena vystavována společně.

Devon rex

Vzhled

Devon rex na první pohled zaujme svýma velkýma nízce posazenýma ušima, které jistě inspirovaly spoustu filmových skřítků. Trojúhelníkový tvar hlavy na štíhlém krku a oči velmi široce otevřené už na první pohled vypovídají o rozkošné a velmi hravé povaze tohoto plemene.

Devon je malá až středně velká rasa, pohybující se v rozmezí 2,5 – 5 kg. Kdy kocourci bývají podstatně většími a mohutnějšími nežli kočičky. Jsou velmi dobře osvaleni, což podporuje jejich velice aktivní život.

Kudrnatý kabátek se liší kočku od kočky. Můžeme vidět devona s bohatou srstí plnou kudrlinek, ale také „skoronaháčky“, kteří jsou na dotek spíše sametoví.

Srst se v průběhu života mění. Velmi dobře tyto změny můžeme vidět u devoních dětí, kdy se povětšinou rodí jako malá kudrlinková miminka, postupně však jejich srst ustupuje a objevuje se zase v pozdějším věku. Vlnky jsou individuální, nicméně na výstavách je ceněna srst bohatá a plná.

Barevné variety jsou u devona zastoupené v plné škále. Vídáme je v ředěných barvách, v plných s různým typem kresby až například po siamské odznaky, s bílou či bez.

Jednou z překvapivých věcí je, že devoni nám na dotek dávají pocit, že jsou velmi horcí – což se osvědčuje hlavně v zimě, neb neustálé tulení či spaní pod peřinou je na denním pořádku. Devoni mají víceméně stejnou tělesnou teplotu jako ostatní kočky, jen jejich srst neposkytuje takovou izolaci a proto se nám mohou zdát teplejší.

Navzdory všem mýtům toto plemeno má podsadu a tudíž není hypoalergení. Línání je však velmi minimální a proto spousta alergiků na kočičí srst může bez potíží s tímto plemenem sdílet společný život.

Devon rex

Povaha

Toto jedinečné plemeno v sobě ukrývá hned tři zvířata: opici, psa a samozřejmě velký kus kočky. Říká se, že v sobě mají také suchý zip, neboť tito skřítci jsou vždy rádi a přímo neúnavně na každém člověčím kroku, na rameni, pod peřinou, ale také u mističky, neb oplývají obrovským apetitem.

Velmi rádi aportují a dobře se učí „psím kouskům“.

Je důležité uvědomit si, že takto silně společenská povaha nemůže být často sama doma. A proto se více než doporučuje devonovi pořídit parťáka, se kterým mohou zdokonalovat své lumpárny.

Devon je velmi hravé a živé plemeno. Potřebuje neustálý kontakt se svou rodinou, jak člověčí, tak kočičí, či vzhledem k jeho náramně přátelské povaze se bezproblémově snese i s jinými domácími zvířaty.

Devon je čistě domácí plemeno, které nepohrdne zabezpečeným výběhem po čas příjemných letních teplot.

Devon rex

Péče

Péče o devona není nikterak náročná. Někteří chovatelé, či majitelé za celý život nedali svému devoňátku poznat, co je to šampón, někteří zase své miláčky opečovávají příjemnou koupelí.

Uši devona je vhodné čas od času vyčistit, nicméně není přesně dáno kolikrát týdně či měsíčně, vše záleží na tom, jak moc se záhyby špiní. Pro srst je vhodné pouhé hlazení, které je zaručeně dopřáváno při mazlení každý den.

Jako u každé domácí kočičky i u devonka je vhodné čas od času zastřihnout drápky.

Devon je náročný na kvalitu jídla, už jen z pohledu rychlého metabolismu, který se projevuje také v záchodku. Je vhodné vybírat z nabízené stravy krmiva bezobilná, kdo rád, může krmit i syrovým masem, případně kvalitními konzervami.

Devon rex

Devon rex

Devon rex

Devon rex

Devon rex

S devonem není možné prožít obyčejný den.

Text a foto chovatelská stanice Curly Cloverleaf

Tagy ?

Sdílejte!  |  O sdílení

Jarmilka  13. června 2016 16:59

Mám doma 10 měsíční holčičku a je to čertík 😊

mdeknight  26. srpna 2015 15:22

Moc pěkný článek a nádherné fotky kočiček. Je pravda, že vypadají trochu jako ufouni, ale krásní ufouni :- )

tatiana  24. srpna 2015 22:38

Mám ho doma a je to něco neskutečného! Pořád chce být se mnou a u všeho chce asistovat. Kolikrát mi sedí na pracovním stole a já do PC datluju jednou rukou, protože druhou okupuje můj devon. Je fixovaný vyloženě na mně a nikoho jiného nechce. Je to jen a jen můj kocour. Navíc si jako kotě vybral on mně a ne já jeho, jela jsem si původně pro kornyška, ale odjela jsem s devonem. Nelitovala jsem nikdy ani zlomek vteřiny.