Siamská a orientální kočka

5. května 2015  |  Tereza Janečková a Klára Goldšmídová  |  25 790x / 5x

Historie

Historie siamské je opředena mnoha bájnými příběhy úzce spjatými se znaky, které byly brány jako charakteristické znaky siamských koček. Taková typická starodávná siamská kočka měla zalomený ocas a šilhající oči.

Jedna z bájí vykládá, že dlouhý a tenký ocas siamek byl používán princeznami k odkládání jejich cenných prstenů. Zakřivený ocas bránil sklouznutí prstenů a tím bylo zajištěno, že byly v bezpečí.

Jiná legenda zase vypráví o kočičce jménem Chula a kocourkovi Tienovi. Ti po opuštění královských vojsk, jenž měla hlídat Siamské království, zůstali. Tento pár hlídal Buddhův zlatý pohár v posvátném chrámu. Jak už to u kocourů bývá, po milostném aktu Tien Chulu opustil a vydal se hledat kněze, který by posvátný chrám ochránil. Sama Chula byla tak zodpovědná, že ani na sekundu neodvrátila oči od Buddhova pokladu, a aby neusnula, omotala svůj dlouhý ocas okolo nožky poháru. Po jisté době však už nemohla odkládat narození potomků a tak se stalo, že tato narozená koťátka se narodila již s těmito znaky.

Někdy se taková kočička narodí i v této době. Ale tito jedinci jsou natrvalo vyřazeni z chovu. Jejich nedostatky jim však nebrání v normálním a spokojeném životě.

Říká se, že kočky tohoto plemene byly uctívány jako chrámoví strážci. A proto, když zemřela velmi vážená osoba, vždy byla vybrána jedna z těchto ušlechtilých koček, aby přijala duši zesnulého. Poté byla vyslána do chrámu, aby žila obřadním životem v luxusu. Tato kočka pak jedla nejvybranější pokrmy, lehávala na drahých látkách, které poskytovala rodina zemřelého. Věřilo se, že tyto kočky dokáží rozmlouvat s duší zemřelého.

Siamské kočky pocházejí ze Siamu, tedy z území dnešního Thajska. Tehdejší zvířata byla tak cenná, že je mohli vlastnit jen členové královské rodiny a samotný král.

Z novodobější historie známe jen několik malých útržků. Existují rukopisy, na nichž můžeme vidět kočky s odznaky, které se právě siamským kočkám velmi podobají. Například v thajské knihovně se vyskytují knihy básní, které píší o jedinečné kráse a ušlechtilosti těchto koček.

První zmínky, které se týkají siamských koček v Evropě, pocházejí z konce 19. století. Siamské kočky byly poprvé k vidění na výstavě, a to v Crystal Palace v Londýně roku 1871. V roce 1884 poslal britský konzul jménem Edward Gould, který působil v Bangkoku, několik siamskýck koček s červenohnědými odznaky své rodině do Anglie. Tyto kočky byly darem od siamského krále Rámy IV., který vládl v letech 1868 až 1910 a byl proslulý svou velkou láskou k těmto kočkám.

V roce 1892 byl sepsán první standard tohoto plemene, kde výše uvedené znaky byly žádoucí. Prvním britským šampionem tohoto plemene byl kocour jménem Wankee, jenž měl typické černohnědé odznaky. V roce 1896 se též objevila první siamská kočka, které měla odznaky modré a byla diskvalifikována. Modré odznaky byly uznané až ve 30. letech 20. století.

Co se týká historie orientálních koček, tak ty byly vyšlechtěny z koček siamských a na výstavách se objevily až v 50. letech minulého století, opět v Británii. V dobách druhé světové války vznikl šlechtitelský program, který měl za cíl vznik vzhledu koček ze Siamu. Válka ale vše překazila. V Anglii tedy začali křížit siamské kočky s evropskými a výsledkem bylo nové, uměle vytvořené plemeno. Při křížení byly upřednostněny evropské kočky černého zbarvení a siamské kočky s předpokladem pro čokoládové zbarvení. První takto vyšlechtěná koťata měla hnědou barvu a první barevná varieta byla hnědá tzv. Havana Brown. Kočky této barevné verze byly uznány až v roce 1957.

Povaha

Povaha těchto ušlechtilých krásek se nedá popsat v jednom odstavci, pokusíme se ale charakteristiku zkrátit na čtivou verzi. Orientálka nebo siamka není typ kočky, který by hověl lenivému stylu života, protože jsou neustále v pohybu. I když rády spí a vyhřívají se, jsou téměř vždy připraveny asistovat vám u jakékoliv domácí činnosti. Občas se může zdát, že jsou neunavitelné, protože vymýšlejí nové a zábavnější kousky. Mezi velmi oblíbené činnosti patří bezesporu aportování. Aportují skoro vše, od papírových kuliček po vaše ponožky. Pokud se zvednete, jsou vždy vedle připravené vás následovat k mytí nádobí nebo do postele - jsou pořád s vámi.

Z uvedeného vyplývá, že tato plemena jsou velmi vázaná na svého člověka a na svou rodinu. Jsou velmi společenská a nenávidí samotu. Proto když uvažujete nad tímto ušlechtilým plemenem, je potřeba mít vždy na zřeteli, že nesmíte svou kočičku nechat dlouho samotnou. Je dobré mít kočičky aspoň dvě pro případ, že se vrátíte domů pozdě. Tato plemena ale ráda berou za společníky i pejsky a dobře vycházejí i s ostatními zvířaty.

Krom pohybových aktivit vás siamka nebo orientálka bude provázet i hlasovým projevem, který je od všech ostatních kočičích plemen nezaměnitelný. Bude si s vámi povídat o čemkoliv budete chtít, bude vás poslouchat. Při povídání se vám upřímně kouká do očí, rozumí tomu, co říkáte. Taky velmi ráda komentuje nové věci ve vašem obydlí. Hlas těchto plemen může být v jistých chvílích i jádrem problémů. Mnohé publikace uvádějí, že jejich řev je podobný plačícímu dítěti, v dobách milostného toužení může tento hlasový fond vyvolat i sousedské nesváry. Nicméně ne každá kočička má silný hlasový projev, některé mají jen něžný, jemný hlas, ale některé zase pořádně řízný a zvučný.

Jedním z dalších velmi výrazných povahových rysů je jejich mazlivost. Doslova vyhledávají váš klín a neustále při hlazení předou, potřebují být pořád ve vaší společnosti, a to i v noci, kdy velmi rádi zalézají s vámi pod peřinu.

Díky své povaze a krátké srsti jsou výtečnými pomocníky při felinoterapii, což je podpůrná léčba při psychických a motorických poruchách jak u dětí, tak u seniorů.

Siamská a orientální kočka je také velmi svá, může být paličatá, ale je i velmi citlivá a inteligentní. To, co je jednou naučíte, nezapomínají, a dokáží přijít na zavolání svého jména.

Orientální či siamská kočka dokáže velmi rychle vycítit vaši náladu a dokonale ví, jak na vás. Je to také vítací typ kočky, který vám přiběhne vždy v ústrety, když přijdete z práce unavení domů. Dokonce budou skvělým partnerem venku, jelikož se dobře naučí chodit na vodítku.

Povahy jednotlivých koček se mohou samozřejmě lišit - jedna se ráda mazlí, druhá spíše asistuje.

Vzhled

Siamská a orientální kočka je středního vzrůstu, štíhlá a elegantní, avšak dosti osvalená. Dlouhé štíhlé zadní nohy jsou vždy delší než přední. Tělo je protaženo dlouhým tenkým ocasem, který tak trochu připomíná kord a kočka jím mistrně šermuje. Toto plemeno je velice mrštné a obratné. Hmotnost těchto koček se pohybuje od cca 3 do 6 kg.

Hlava je trojúhelníkového tvaru, kdy velké široké uši tuto linii prodlužují opět do trojúhelníku. Profil je rovný až klabonosý. Oči mají mandlový tvar.

Mají krátkou přiléhavou srst bez podsady, lesklou a na dotek hedvábnou.

Nejtypičtějším znakem siamek je však jejich zbarvení. Jsou jím odznaky na uších, masce obličeje, nohách a ocasu a světlá barva těla. Žádaný je co největší kontrast mezi sytostí odznaků a světlou barvou těla. Oči jsou vždy sytě modré až fialové, čím intenzivnější je barva očí, tím lépe.

Odznaky můžou být v několika barvách:

Černohnědá – odznaky jsou tmavě hnědé až černé, barva těla okrová, „tulení“. Toto zbarvení je nejpůvodnější a nejtmavší, zejména starší kočky mohou mít poměrně tmavou barvu těla, avšak kontrast mezi odznaky musí být stále zachován.

Modrá - odznaky jsou břidlicově modré, barva těla modravě bílá se studeným nádechem.

Čokoládová - odznaky jsou hnědé, barva těla čistě bílá s teplejším nádechem. Čokoládová barva může mít podobu od mléčné čokolády až po velmi hořkou čokoládu, tělo však zůstává slonovinově bílé.

Lilová – odznaky jsou světle ledově šedé s růžovým nádechem, tělo zůstává celý život světlounké, magnóliově bílé.

Skořicová – odznaky jsou skořicově hnědé, s teplejším červeným tónem, tělo je barvy světlé slonoviny.

Plavá – podobná lilové, ale světlejší a teplejší odznaky. Tělo je světle magnoliové.

Červená – odznaky zlatavě červené, někdy se uvádí meruňkově červené, tělo čistě bílé.

Krémová – odznaky jsou narůžověle krémové, čistě bílé tělo.

Je možné i želvovinové zbarvení, kdy se u koček v různém poměru smíchá červená s černohnědou, čokoládovou nebo skořicovou, resp. krémová barva s modrou, lilovou nebo plavou. Navíc mohou mít siamky namísto odznaků kresbu.

Orientální kočka má oproti siamce oči vždy zelené. Barva očí musí být zelená, čím tmavší, tím lépe, žlutá barva oka není žádoucí.

Zbarvení se neomezuje jen na odznaky, barva je na celém těle. Barevné variety jsou stejné jako výše popsané u siamek, navíc tu však mnohem větší roli sehrává kresba. Orientálky mohou být jednobarevné, a to černé, hnědé, modré, čistě bílé, červené atd., kdy celé tělo má stejné zbarvení, nebo s kresbou, která může být v těchto varietách:

Kresba s tikingem, „ticked tabby“, celé tělo má aguti zbarvení, které se projevuje střídáním tmavých a světlých pruhů u jednotlivých chlupů – ticking. Samotná kresba se omezuje jen na čelo, nohy a ocas.

Tečkovaná kresba, „spotted tabby“, kdy kresba sestává z teček syté barvy na aguti pozadí. Tečky mohou mít různou velikost, ale měly by být kulaté a co nejvíce kontrastní. Nohy mohou být jak tečkované, tak pruhované. Ocas má mít zřetelně ohraničené kroužkování.

Tygrovaná kresba, „mackerel tabby“, jsou úzké nepřerušované vertikální čáry od páteře dolů, mělo by jich být co nejvíce a co nejužších. Je to původní a nejstarší typ kresby. Na hlavě se nachází jemná kresba, která připomíná skaraba.

Mramorovaná kresba, „classic tabby“, ta je tvořená oválnými skvrnami na trupu kočky, obrazem, který připomíná motýla, jenž je umístěn na lopatkách zvířete. Na ocase a končetinách jsou silné pruhy.

U orientálních koček rozlišujeme při bílém zbarvení ještě zbarvení očí. Orientální bílá kočka se zelenou barvou oka nebo s jedním zeleným a druhým modrým okem, což mnoho chovatelů považuje za velmi atraktivní. U siamských koček se vyskytuje též celo-bílé zbarvení, nicméně oko je sytě modré.

Aby toho nebylo málo, svou roli tu hraje i stříbro, kouřové zbarvení kresby, a pak také kombinace s bílou barvou. Orientální kočky se též pyšní širokou barevnou škálou želvovinového zbarvení, od černé po modrou želvovinovou. U orientálních koček známe též zbarvení s bílou skvrnitostí. Nejčastěji jsou chovány kočky ve zbarvení bicolor.

Koťátka se u siamek rodí čistě bílá a až po čase se vybarví. A to doslova :-)

Foto chovatelské stanice Tender Beast CZ a Barakana CZ.

Sdílejte!  |  O sdílení

wanesaa  4. prosince 2015 12:55

No ten článek o povaze orientálních koček přesně sedí na ty moje dvě potvory-Ocicat a sejšelák:-)

Neznámý kočičák  6. května 2015 8:58

děkujeme :)

damianebner@gmail.com  5. května 2015 21:00

Jsou nádherné majestátnost sama :-)