Seriál: Příběh kocourka Roie: 7. Vánoce

23. prosince 2003:
V dnešním díle vám přinášíme povídání o tom, jak to bylo u Roie a u Štěpánky o Vánocích. Tak jako všude, panovalo i tam veselí a radost i když kočičí říše má někdy stále tvrdá pravidla, kterým se nedá vyhnout. Jaké překvapení připravil Roi všem na Silvestra se dozvíte příští týden. Těšte se!

Roi roste jako z vody, a protože stále zvětšuje svou velikost, není ani tlustý narozdíl od Štěpánky. Ještě stále si spolu nehrají, i když se občas očichají a dokáží baštit z jedné misky. Možná teď dojde ke změně, protože Štěpánka, přestože je vykastrovaná, prochází říjným obdobím a dokonce Roie provokuje ke hraní. Kocourek si zatím neuvědomuje, že je kocour a jako chlap by měl mít převahu.

Jinak je nesmírně milý a mazlivý, adoptoval mě jako svou matku, když s tou velkou potvorou nic není, a neustále se mi plete pod nohama. Spí se mnou v posteli a vůbec se mu nelíbí, když se tam začne cpát i ta ošklivá kočka. Dokáže ji pěkně vyhnat.

Jsem moc zvědavá jak bude všechno pokračovat.


25. prosince 2003

Má-li šanta vyvolat u kočiček jakýsi stav veselí a blaženosti, tak nevím, jestli najdu odvahu ji těm závodníkům v běhu po bytě podat. Když u Štěpánky byly projevy říjnosti, honili se tak, že strhli a lýkovou sovu, která visela víc než metr nad zemí, a to nemluvím o poshazovaných kytkách na balkoně! Po vynadání svorně zdrhali za gauč.

Jejich vztah se neustále zlepšuje, Štěpánka i po skončení "říjnosti" je docela klidná, nechá se očichávat, jedí spolu, jen občas Roíkovi připomene, že je paní domu a připlácne ho tlapkou k zemi. Když zůstane ležet je spokojená a jde si zabrat svoje křeslo. K Vánocům dostali syrové králičí masíčko a moc jim chutnalo. Musela jsem jim ho podávat po kouscích a vždy oběma zároveň, aby se neprali. I když je fakt, že pokud jde o jídlo, není Štěpánka tak neústupná, naopak Roíkovi vždy ustoupí ona, jakoby si říkala: „Jsi ve vývinu, tak se nacpi." Dokonce dokáží oba ležet u mne, ale musí mezi nimi být hoodně velký odstup. Nejlépe přes celé letiště. Roík zjistil dvě věci. Jednak, že nejlepší mňamky má mamina na svém talíři a že když se zapne televize, může se krásně válet mamině v náručí. Jak usednu k jídlu, je mimino způsobně usazené na lavici, vyplazuje růžový jazýček a nemňouká ale dělá - ééé...ééé. Takový králík na smetaně, krůtí svíčková, roštěná, zlaté kuřátko, tomu přece nejde odolat. Vím, že se to nemá, ale jeho ksichtíku nedokážu odolat a vždycky kousíček dostane. Štěpánka to nejí, i když jí přinesu kousek masíčka až pod nos na její křeslo.

Už jsem si jistá, že bude všechno v pořádku, že oni i já budeme spolu spokojení a bude nám moc krásně. Děkuji vám za vaši morální podporu, nebýt jí, možná bych to v těch těžkých začátcích vzdala, protože to nebylo jednoduché ani pro jednoho z nás.

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



Zatím bez komentáře

Reklama